Co to znamená zarmucovat Ducha svatého? Proč je tak důležité zanechání nespravedlnosti a napodobování Krista v jeho laskavosti a odpuštění? Chovat v sobě negativní emoce vůči lidem nebo okolnostem, které nám způsobily bolest, se zdá být poměrně neškodné. K čemu nás povede dnešní oddíl?
Ať se nám to líbí nebo ne, duchovní dospívání je neodmyslitelně spojeno se zapojením do místního společenství církve. Právě tam dorůstáme pravdivosti v lásce, právě tam máme jedinečnou příležitost podílet se na společné službě evangelia.
Apoštol Pavel radí mladému kazateli, jak správně pečovat o vdovy, ale také jak se chovat ke starším i mladším mužům a ženám. Církev hraje důležitou úlohu v pomoci potřebným, ale péče o příbuzné je nespornou křesťanovou povinností.
Ztráta bývá nepříjemná. Ve vztahu můžeme ztratit věci, které nám chybět nebudou, ale můžeme přijít i o ty, které jsou pro vztah životně důležité. Které to jsou? Odpoví nám lektoři Motivačních víkendů pro manželské páry na Slovensku manželé Staroňovi.
Bůh je stvořitelem a Pánem církve, jinak řečeno domácnosti křesťanů zde na zemi. Tyhle domácnosti tvoříme my, různí lidé. Kdo do této domácnosti může patřit a jak se k ní připojit? Můžeme být v domácnosti s hříšníkem? Kdo je hříšník a jak taková domácnost vypadá? Nad tématem domácnosti s hříšníky se budeme zamýšlet pokračováním v dopise 1 Timoteovi 1, 12-20.
Církev je v Novém zákoně přirovnávána k tělu, které je tvořeno duchovně nově narozenými křesťany a hlavou je Pán Ježíš. Jak je možné, aby toto tělo - církev zdravě rostlo a co pro to můžeme udělat my, v našem sboru? Apoštol Pavel se nad tím zamýšlí v listu Efezským 4,7-13.
V nové sérii kázání s názvem „U nás doma“ se budeme zamýšlet nad tématy z 1. listu Timoteovi. Domov poskytuje jistotu a bezpečí. A stejně jako chráníme fyzický domov, je třeba chránit naše domovy a společenství i duchovně. Falešné křesťanství je pro církev i dnes velkou výzvou. Jak poznáme zdravém učení, abychom mohli i „u nás doma“ správně žít svou víru a rozpoznat omyly v učení?
Apoštol Pavel nám připomíná, že v církvi nejde o jednu organizaci. V Kristu jsme povoláni k jednotě, která se vymyká kulturním očekáváním, a svědčí o Boží moci a milosti. Co tato jednota v Duchu znamená a proč na ní záleží?
Když Bůh někoho zachrání, přijímá ho do své rodiny, bez ohledu na jeho/její postavení. Duch svatý v každém křesťanovi působí. Když církev funguje jako rodina, přináší to slávu Bohu a růst a povzbuzení každému členu.
Poté, co se Pavel v listu Efezským 3 modlil za své čtenáře, začal chválit dokonalého a mocného Boha, který vyslyší naše prosby. Naše chvály je třeba zakládat na chápání Boha jako Stvořitele, jak se nám zjevuje v Bibli. Jak u Boha hledat milost a moc, a žít tak, abychom mu přinášeli chválu?
Ježíš řekl: "Odejdu-li však, pošlu ho k vám." Myslel tím Ducha svatého.
Jaké místo má Duch svatý v mém životě? Jak můžu vědět, že ho mám, kde je a jak se má Jeho moc projevovat prakticky?
Klečíš někdy při modlitbě nebo je to pro tebe příliš nekomfortní?
Co tímto postojem dáváme Bohu najevo? Možná se častěji modlíme za své potřeby a touhy, než za druhé lidi. Ale co kdybychom Boha prosili za to, aby naplnil druhé lidi svojí láskou a Ježíš se zabydlel v jejich srdci?
Známé verše z konce Matoušova evangelia jsou tzv. Velkým posláním pro všechny následovníky Pána Ježíše Krista. K čemu nás vlastně vede Ježíš v našich obyčejných životech, když nám dává tak neobyčejné poslání.
Tato biblická pasáž rozvíjí čtvrté přikázání. Hospodin nám přikazuje, abychom dodržovali sobotu, den odpočinku po šesti dnech práce – den, kdy se máme občerstvit. V centru odpočinku je výzva, abychom pamatovali: „a pamatuj“ (Dt 5,15). Sobota a paměť spolu hluboce souvisejí, ale jak a proč?
Má dodržování dne odpočinku dnes smysl? Obchodníci by kvůli zisku rádi prodávali 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Necháme se ovlivnit tímto smýšlením? Je ve svěcení soboty zakódován nějaký hlubší smysl?
Evangelium o Ježíši Kristu není hádanka, kterou lze vyřešit lidskou dedukcí nebo rozumem, ale zázrak, který lze poznat pouze životodárným působením Ducha svatého.
Novoroční kázání na verš sboru pro rok 2022 zní: “Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce...” Tuto výzvu najdeme v Bibli ve Staré i Nové smlouvě. Najdeme pro ni místo i v našem srdci?
Slyšeli jsme už, kdy a kde Vánoce začaly, a také i to, kdo je první slavil. Ale za jakých okolností se odehrály a co vedlo k tomu, že i my se dnes můžeme radovat z dobrého poselství Vánoc? Pojďte se společně s námi zamyslet nad závěrečnou částí zákulisí Vánoc.
Dnes nahlédneme do zákulisí Vánoc s otázkou: Kdo první zaslechl zvěst anděla a jak ji přijal? Proč toto poselství o spasení pro všechny lidi rezonuje i s námi dnes? A jaká bude tvoje odpověď na tuto radostnou zprávu?
Nepokoj je důsledkem rozdělení. Pokoj je tam, kde je jednota. Pokoj je tam, kde prožíváme přijetí a bezpečí. Co dnes prožívá každý z nás? O čem svědčí napětí ve společnosti, rodinách, církvi? Pojďme společně hledat v Bibli zdroj pokoje i důvody rozdělení a nepřijetí v církvi 1. století i dnes. Můžeme získat pokoj nezávislý na okolnostech?
V naší sérii “Zákulisí Vánoc” se tentokrát podíváme do Betléma, kde skutečně Vánoce začaly. Jaký význam má právě toto místo a co nám to prozrazuje o Božím plánu s každým z nás?
Vánoce se staly neoddělitelnou součástí naši kultury. Ke konci každého roku nastává období příprav na tyto svátky. Zákulisí této události, kdy skutečně začaly a co je jejich podstatou, nám pomáhá si uvědomit, jak se na tyto svátky připravit a na co skutečně nezapomenout.
Chtěli byste mít "osvícený vnitřní zrak"? "Rozumět všem tajemstvím a obsáhnout všechno poznání," jak tuhle psal apoštol Pavel? Nu, tak to vám bohužel nepomůžu. Takhle bombastické věci nám tady Bible rozhodně neslibuje. Ale stejně je lepší aspoň něco vidět, než být dočista slepý – a pro duchovní zrak srdce to možná platí ještě víc než pro ten tělesný. Zvlášť když se stmívá.
Kde najít Boha? Potřebujeme dnes ještě vůbec církev? Mezi základní potřeby našeho života patří pocit jistoty, bezpečí, nalezení smyslu života, naděje do budoucna. To lze nalézt jen u Boha, v Jeho blízkosti. Ale jak se tam dostat? Bůh je svatý, oddělený a my jsme lidé hříšní...
Při psaní Pavlova dopisu do Efezu chtěl autor vysvětlit, jak to, že jsme v Kristu, ovlivňuje každodenní život věřícího člověka. Duch svatý nás vede a posiluje k životu pro Boží slávu.
Vděčnost projevujeme vůči svému dárci. Můžeme být vděční za mnoho věcí, no né stále je vidíme. V textu, který budeme probírat ve čtvrtek je ukryto tolik požehnání od Boha směrem k nám lidem, které nás samo o sobě přemáhá ke „smršti díků“.
Oheň a led. Slova a činy. Láska a nenávist. Apoštol Jan nás opakovaně vybízí, abychom se navzájem milovali – ale zároveň je mu jasné, že mnohem snáz nenávidíme nebo milujeme způsobem "buď s Bohem a měj se dobře" (a hlavně nečekej, že pro to něco udělám). Takže se podíváme, co na tom Bohu tolik vadí, kde vzít inspiraci k opravdové lásce a proč je to vlastně tak důležité.
Kdo se narodí znovu, má identitu Božích dětí. Pojďme žasnout nad Boží svrchovanou milostí, která otevírá náš duchovní zrak. Potom vidíme jasně osobu a dílo Ježíše Krista.
Dá se rozpoznat pravá a falešná víra? Jak žít, abychom důvěřovali Ježíši v otázce naší spásy, zůstávali v trvalém vztahu s Bohem Otcem a drželi se jeho Slova?
Co dodržování Božích přikázání může ukázat v našem životě, jaké v něm mají přikázání místo a jak je vůbec možné je vnímat jako něco dobrého a dosažitelného? Zveme Vás na čtvrteční bohoslužbu, kde budeme hledat odpovědi v pokračování listu Jana
Někteří tvrdí, že na hříchu nezáleží, jiní popírají, že označuje stav lidstva. Bible je zde jasná. Naše naděje je jen v evangeliu. Křesťané mohou s jistotou prožívat svůj vztah s Otcem, skrze víru v Ježíše, který se za nás přimlouvá.
1. list Janův se někdy vykladačům i čtenářům zdá složitý na pochopení. Přesto je tento text pro církev 21. stol. důležitý, protože ji chrání před nebezpečím falešných učitelů a motivuje věřící k radosti, posvěcení a jistotě.