Jakubův důraz na odvážnou modlitbu je v závěru jeho dopisu spojen s vyznáváním hříchů. Na co bychom si měli dát pozor, čemu nás to učí a před čím nás to ochrání?

Boží požehnání je velice důležité pro život člověka. Je základem prožívání skutečně hluboké radosti. Takovou radost zažili učedníci v momentě, kdy Pán Ježíš od nich odcházel. No to co jim ještě předtím řekl, proměnilo jejich mysl i srdce. Přidejte se a společně se podívejme na poslední slova Pána Ježíše na samém konci Lukášova evangelia.

Možná podobně jako učedníci Ježíše hledáme smysl v Božích záměrech. Ježíš je po svém vzkříšení zbavil strachu. Jaké povzbuzení má evangelista Lukáš pro nás?

Co máme dělat, když čelíme vážné nemoci? Jakub svým čtenářům nařídil, aby modlitbu považovali za velmi důležitou, a požádal vedoucí představitele církve o modlitby víry. Síla modlitby pochází přímo od Boha. On uzdraví, jak si přeje.

V životě se nám zdá mnoho věcí důležitých. Nezbytné je ale jenom jedno – poznat Boha. Chceme skutečně poznat Ježíše?

V dobách soužení se nám často nechce modlit a v dobách hojnosti zapomínáme na Boha, který nám dává všechno dobré. Trápení by nás mělo vést k modlitbě a štěstí by mělo být impulzem ke chvále zaměřené na Boha. Takto jednat není přirozené; vyžaduje to nadpřirozené působení Ducha svatého v našich životech.

Vzkříšení? Dnes se nebudeme zabývat důkazy pro jeho hodnověrnost. Těch bylo již předloženo dost. Řekněme si, co ze vzkříšení pro nás vyplývá prakticky. Jestliže je to všechno pravda, tak co to pro nás znamená?

Ježíšova smrt se odlišuje od všech ostatních v lidských dějinách. Prožijme spolu čas rozjímání nad těmi výjimečnými událostmi, které se odehrály během ukřižování a pohřbu Božího Syna.

S blížícím se křížem Král vesmíru umýval učedníkům nohy. Proč by to Ježíš dělal? Mytí předznamenalo očištění, které měla přinést jeho krev na kříži. Ukázalo ale také pokoru, kterou mají jeho učedníci napodobovat i dnes.

Když Ježíš několik dní před svým ukřižováním vjížděl do Jeruzaléma, vzrušení z naděje, že nastolí své království, dosáhlo vrcholu. Lukášův popis Ježíšova triumfálního vjezdu ukazuje Krista v jeho rolích KRÁLE jedoucího na oslu, PROROKA plačícího nad Jeruzalémem a KNĚZE očišťujícího Boží chrám. Pro ty, kdo tyto pravdy skutečně chápou, je přirozenou reakcí život zasvěcený slávě Krista a jeho království.

Na Kalvárii byli spolu s Ježíšem ukřižováni dva zločinci. Ačkoli oba muže čekal stejný pozemský konec, pouze jeden z nich nakonec získal věčný život. Podívejme se na postoje srdce obou mužů a na to, jak jeden ze zločinců v poslední hodině nalezl milost, soucit a odpuštění Pána Ježíše. Stejně jako tento lotr se i každý z nás může pokořit před Kristovým křížem a být zachráněn.

Setkání Šimona z Kyrény s Kristem na cestě ke kříži poznamenalo celou jeho rodinu. Je kříž poznamenán i v našich životech a službách? V sérii kázání “Cesta ke kříži” pokračuje náš dnešní host, ředitel Brněnské tiskové misie, bratr Karel Fridrich.

Když byl Ježíš předveden před Piláta, římský vládce čelil silnému tlaku, aby udělal to, o čem věděl, že je špatné – a podlehl. Pilát nedokázal zůstat pevný a spravedlivý. Nevinný Kristus byl ukřižován, zatímco právě obviněný Barabáš byl osvobozen. Stejně jako tento vězeň, i my jsme se stali nevinnými, protože Ježíš vzal na sebe naši vinu a zemřel za nás.

Když je výnos větší než námaha, říkáme tomu zisk. A mít zisk ze své práce je dobré. Zisk častokrát vede k větším možnostem a k bohatství, což samo o sobě není špatné. Jsou však velice nebezpečná úskalí touhy po zisku a bohatství, které končí velmi zle. Jakub ve svém dopise řeší také i otázku „neoprávněného zisku“, o které budeme společně přemýšlet.

Co se dělo těsně před Ježíšovou cestou na kříž, jak nám to popisuje Dr. Lukáš ve 23. kapitole svého evangelia? Následující měsíc si projdeme Ježíšovu cestu na popraviště a připravíme svá srdce na letošní Velikonoce. Začínáme u setkání zatvrzelého Heroda s Ježíšem. Přidejte se k nám.

Plánujete rádi? Dnešní studium nás varuje, abychom se nestali pyšnými nebo příliš sebejistými v našich plánech do budoucna. List Jakuba nám prakticky ukazuje, jak plánovat, a přitom pamatovat na pomíjivost života.

Příběh, kde z pozvání k jídlu se stal nezapomenutelný moment. Nebylo to kvalitou nebo chutí jídla, ale slovama, které vyslovil Pán Ježíš. Slová, které přinášejí naději, odpuštění a přijetí. Ale taky slova poukazující na důležitost uvědomění si svých vin. Jaký je vztah mezi odpuštěním mých vin a láskou? Jak moc ti bylo odpuštěno a jak moc miluješ?

Všichni, kdo chtějí poznat a milovat Boha, musí začít tím, že se podřídí jeho autoritě. Když se podřizujeme Bohu, musíme také aktivně odolávat ďáblovi a bojovat proti jeho pokušením. Co měl Jakub na mysli, když své čtenáře a posluchače vybízel, aby si umyli ruce?

Někdy můžeme mít pocit, že se Bůh o naše utrpení nezajímá. Dr. Lukáš nám ale ve svém evangeliu připomíná, že Ježíš si nemocí, hříchu a smrti nejen všímal, ale přemáhal je. Uprostřed bolesti a utrpení projevil svou moc a soucit. Budeme i my takto jednat?

V křesle pro hosta usednou dva manželské páry, kterých se zeptáme, jak se jim daří sladit jejich temperamenty, představy o životě i různé životní role. Jaké to je po pár letech manželství a jaké po desetiletích?

Už jsi přemýšlel o tom, o co Ti v životě jde? Na čem jej stavíš? A kdo se vlastně dostane do nebe?

Už jste někdy sledovali, jak se dva vám blízcí, jinak velmi rozumní a chytří lidé, nejdřív o něco pohádají, pak se rozkmotří, a nakonec si nemůžou přijít na jméno? Pokud ano, tak budete Jakubovi rozumět. I on totiž sledoval podobné věci ve vlastním sboru, a kladl si přitom někdy až zoufalou otázku: „Kde se to v těch lidech bere?“ A my se společně podíváme, na co přišel.

Ježíš často používal každodenní obrazy, aby sdělil neměnné pravdy. Zamysleme se nad čtyřmi z těchto slovních obrazů z Lukáše 6: slepý vede slepého, žák a učitel, tříska v oku našeho bratra a dobrý strom přinášející dobré ovoce. Jak moc je důležité se nejdřív věnovat vlastní sebereflexi, než se budeme snažit napravovat druhé?

Bůh dává svému lidu pravou moudrost, která přináší praktické a pozitivní změny v našem každodenním životě. Kniha Jakuba nás svým přímočarým přístupem učí rozdílu mezi moudrostí a vědomostmi. Přijďte se zamýšlet nad tím, jak získat pravou Boží moudrost z nebe

Ježíš neměl rád pokrytectví. A v našich nejbližších vztazích je nejvíce vidět, jací opravdu jsme. Co znamená sdílet evangelium a žít skutečným (křesťanským) životem vůči partnerovi, rodičům, dětem, příbuzným?

Biblický pohled na manželství a možnost rozvodu. Krátký historický přehled. Naděje a pomoc po rozvodu.

Díky pýše je snadné být přísný k chybám druhých a ignorovat své vlastní. V Lukášově evangeliu 6. kapitole nás Ježíš učí, že v osobních vztazích nemáme odsuzovat ani soudit, ale odpouštět. Co je třeba k tomu, abychom zrcadlili milosrdenství našeho Otce vůči druhým?

Kdo může očekávat Boží milost? My od Boha? My od našich přátel a oni od nás? Ti, kteří jsou nositeli Boží milosti, jsou zároveň jejími příjemci. V jakém rozsahu? V jakém okruhu? Budeme se zamýšlet nad překvapivostí milosti podle Božích měřítek.

Zlo a smrt jsou skutečné a je třeba jim čelit. Ale díky jisté přítomnosti pastýře můžeme být zbaveni strachu z nich. Nezůstaneme v údolí stínu navždy. Ovce jdou za pastýřem a procházejí temnotou. (Alianční týden modliteb, už 18:00!)

Nevíme, co nás čeká v roce 2023, ale víme, že náš Bůh je úžasný. Je veliký, důstojný, slavný, dobrotivý, spravedlivý, dobrotivý, milostivý… Nechme k nám promluvit krále Davida v jeho posledním Žalmu 145 a tento rok bude naplněný chválou našemu Bohu a Pánu.

Co je důležitější? Jak něco říkám nebo co říkám? Slova mají moc a dokáží způsobit mnoho dobrého, ale také mnoho zlého. Co nás Bůh učí o tom, jak správně mluvit? A jak je možné, že svými slovy tolik zraňujeme? Dokonalý člověk je totiž jen ten, kdo nechybuje svým slovem.

Když zbožný muž Simeon uviděl malého Ježíše, zpíval píseň s působivým vánočním poselstvím. Téma písně je tématem celé Bible: skrze Krista pro nás Bůh udělal to, co jsme sami pro sebe udělat nemohli. Boží dar je sice nabídnut všem, ale co s ním uděláme?

V této době kolem nás neustále znějí vánoční písně, koledy, melodie. Nedá se tomu uniknout – slyšíme je na náměstích, vánočních trzích, v nákupních centrech, v tramvaji, v médiích, všude. Obávám se, že pro mnoho lidí jde jen o příjemnou atmosféru, ale bez hlubšího obsahu. Andělé, kteří zpívali nádhernou píseň šokovaným pastýřům u Betléma dobře věděli, jak je to její poselství převratné. Rozumíme jejich písni? A můžeme se k nim přidat?

Pravá víra je neoddělitelná od dobrých skutků, zatímco falešná víra je neplodná a zbytečná. Evangelium vždy vede ke změně života. Jsme ospravedlněni vírou, jak uvidíme i na příkladech Abrahama a Rachab.

Při narození Jana Křtitele chválil jeho otec Zachariáš Boha v písni plné odkazů na dějiny Izraele. Jeho slova oznamovala příchod Hospodinovy spásy, předznamenané Janovým narozením. Pokud nepochopíme Kristovo narození ve světle Starého zákona, unikne nám význam této nejvýznamnější události světových dějin. Pojďme spolu prozkoumat Starý i Nový zákon a věčný Boží plán vykoupení, který se uskutečnil v Ježíši Kristu.

Jak napravit elitářský postoj a pohrdání těmi, kteří jsou sociálně znevýhodněni? Láska není emocionální náboj, ale soustředěné úsilí vůle pečovat o druhé a projevovat jim milosrdenství za hranice naší zóny pohodlí. Jakub vyzývá křesťany, aby se ke všem lidem chovali s úctou a důstojností bez ohledu na jejich vzdělání, finance, společenské postavení nebo rasu.

V kázání s názvem „Buď sám sebou“ se kazatel Petr Coufal zamýšlí nad otázkou: Kým skutečně v Kristu jsem? Apoštol Pavel v úvodních verších 12. kapitoly listu Římanům vyzývá své čtenáře, aby svá těla přinášeli jako živou, svatou a Bohu milou oběť. Jaký dopad má vědomí této oběti na životy těch, kteří jdou dnes

V reakci na zprávu, že porodí Mesiáše, se Maria rozezpívala. Její slova, zaznamenaná v Lukášově evangeliu, odhalují její oddanost Bohu a ochotu důvěřovat mu a poslouchat ho. Zaposlouchejme se do Mariina chvalozpěvu plného Boží péče o svůj lid, Jeho moci nad stvořením a Jeho překypujícího milosrdenství.

Mohlo by se to dnes u nás ještě stát? Že by někdo dostal vynadáno, protože si v neděli na výletě utrhl jablko? Nebo že v neděli někoho uzdravil? Těžko. Takže se nás dnešní příběh netýká? Inu, týká. Lidská tradice je totiž – tehdy i dnes – pořád jako oheň: Je to dobrý sluha, ale prachšpatný pán. Takže díky Bohu, že to není pán nejvyšší, „Pán nad sobotou“

Ježíš není náplastí, kterou bychom měli přidat k životu, který už máme, nebo k náboženství, které marně dodržujeme; nepřišel, aby vylepšil to, kým a čím jsme, ale aby nás učinil zcela novými.

Kristus nás zve k nádhernému životu. Jeho volání ale vede k naprostému oddání se, plnému následování. Zve ke 100% zápalu pro věci Jeho království. Jak se dnes postavíme k jeho výzvě?

Ovoce Ducha svatého je …sebeovládání. Jak je těžké projevit toto ovoce při ovládání jazyka. Jakub nám předkládá stručný test naší víry. Odvážíme se…?

Ježíš byl vynikajícím kazatelem. Někteří jeho posluchači se báli, jiní byli pohoršeni – ale mnozí také uvěřili. Pojďte společně žasnout nad sílou jeho učení a přemýšlet nad poselstvím církve pro dnešek.

V Ježíšově programovém prohlášení nešlo o plané předvolební sliby. To, co slíbil také skutečně naplnil. Přinesl vysvobození z pout hříchu, propuštění zajatců, slepým navrácení zraku a uzdravení zlomených srdcí.

Jak budou vypadat bohoslužby v nebi? Kdo se jich bude účastnit? O tom mluví poslední kniha Bible a odkrývá nám slavnou budoucnost, kterou očekáváme jako Boží děti.

Vděčné srdce by mělo být jedním z hlavních rysů, které charakterizují život křesťana. V den DÍKŮVZDÁNÍ nám Písmo připomíná potřebu vděčnosti bez ohledu na okolnosti. Můžeme zůstat vděční, když přijdou problémy, jen díky Boží milosti, která nám otevírá oči pro jeho věrnost a lásku.

Možná je to špatná otázka? Stačí jako cíl uctívání kohokoli zaujmout?