V celém Jeruzalémě to vře. Davy očekávají vzestup Mesiáše a brzké vyhnání Římanů. Obyčejní židé vzrušeně debatují a přou se. Zrádci se plíží po nocích a za třicet stříbrných prodávají své nejbližší přátele. Někdo plánuje vraždu. Ale tady v horní místnosti, v samotném oku celé bouře, je klid a celkem pohoda. Otec totiž dopřál svému Synovi to, po čem velmi toužil – chvíli úlevy a odpočinku, večeři s přáteli.

Ježíš se blížil k Jeruzalému. Různí lidé měli různá očekávání. Co od Mesiáše očekáváš ty?

V podobenství o marnotratném synovi vidíme obraz Boží lásky ke ztraceným: když se syn po své vzpouře vrací domů, otec ho přivítá s otevřenou náručí. Stejně jako otec marnotratného syna je i Bůh milostivý a vítá doma všechny, kdo se odvrátí od svého hříchu.

Ježíš měl kolem sebe rostoucí zástupy. Neměl ale radost z pouhé zvědavosti. Šlo mu o opravdovou oddanost. Obrátil se ke svým následovníkům a s mrazivou otevřeností mluvil o rozdílu mezi tím, když je člověk divákem, nebo učedníkem…

Co je zdravé učení? Jak poznat falešné učitele – a jak se jim bránit?

Co děláme, když ztratíme něco cenného? Podobenství o ztracené ovci a ztracené minci nás seznamují s pastýřem a ženou, kteří vše odloží, dokud nenajdou to, co ztratili. Je to krásný obraz Boží lásky hledající ztracené hříšníky. Co nás chtěl Ježíš naučit o našem následování Boha a k čemu nás může dnešní text povzbudit?

Kdyby byl Ježíš dnes členem církve, myslíte, že by jen navštěvoval bohoslužby, možná něco občas přispěl, a jinak se nezapojil? Odpověď znáte. Jak se ale můžeme zapojit my? Jaké mám dary a proč jimi vlastně sloužit?

Na kterých věcech skutečně záleží a na kterých ne? Usilovně o tom přemýšlí nejen české školství. Znalosti, dovednosti, kompetence nejsou špatné, ale co přesně a kolik toho člověk (dítě) potřebuje vědět, znát, umět, aby byl dobrým člověkem? Škola má být "dílnou lidskosti", nikoli "mučírnou ducha", říkal před 350. lety J. A. Komenský, a neúnavně trval na tom, že pravé vzdělání znamená "znát dobré, chtít dobré, konat dobré, a to i když se nikdo nedívá". Jak se učí dobro? Jak se formuje dobrá osobnost? Lidskost? Dobrý charakter?

Dnešní téma kázání je “Církev jako nositelka naděje”. K tomuto tématu nám prostřednictvím zamyšlení ze starozákonní knihy Ruth poslouží host Brian Eichelberger.

Je církev opravdu jako setkání andělů?

Každý z nás touží po tom někam patřit. Být součástí komunity, kde najde přijmutí, ocenění, identitu, ale také korekci a kde se může sám nebo společně s druhými realizovat. Kde bude tvořit smysluplné a obohacující vztahy. Bůh stvořil církev jako komunitu velmi rozdílných lidí. Lidí, kteří jsou nedokonalí, zranění, zlomení, nedospělí, někdy zvláštní; lidí, které spojuje jedna věc - každý z nich zoufale potřebuje přijímat Boží lásku.

V Danielově posledním vidění je položena otázka: "Kdy nastane konec?". Důležitá otázka, která je spojena s naší touhou po poznání budoucích věcí. Jakou odpověď dostal Daniel a jaká jistota z textu pramení pro nás dnes?

Je společenství s druhými křesťany jenom duchovním luxusem a nadstavbou k osobní zbožnosti, nebo je spíše nezbytné pro prohlubování a obohacování každého věřícího? Pojďme společně hledat odpovědi v prvním kázání nové série “Církev jako #...”

Daniel 11 zaznamenává poselství od Boha, které Daniel obdržel, aby mu pomohl vzpomenout si na Boží věrnost uprostřed jejich těžkostí. I když pozemské říše povstávají a padají, Bůh je navždy na svém trůnu a je naší jedinou útěchou v životě i ve smrti. Zlo, které je nakonec ztělesněno v Antikristu, je předobrazem vzpoury lidí v průběhu dějin, kteří se stavěli do opozice vůči Boží vládě a panování. V tom všem je však Bůh neměnný. Přemůže každého, kdo se mu staví na odpor, a splní všechna zaslíbení, která dal svému lidu v Kristu Králi.

Mnoho věcí nás připravuje o radost ze spasení. Jak můžeme tyto překážky překonat? Ve slově je síla. A čemu nás učí Ježíšův příklad?

Jak člověk reaguje, když se nedaří? Když něco chce, touží, usiluje, namáhá se – a narazí na nezájem až odpor, který přes všechnu snahu není schopen prolomit. Proč se na to ptám? Protože i pár slov v takové situaci vám leckdy o člověku hodně prozradí, o jeho srdci, pohnutkách, síle i charakteru. Pojďme se tedy podívat, co zjistíme o Božím srdci, když se do takové situace dostane On.

Letošní alianční týden modliteb nese název “Nést hojné ovoce”. Žít plodnější život v Kristu není povinnost, ale úžasný proces proměny, který se odehrává v našem vlastním životě i v životě lidí kolem nás, když začínáme Boha skutečně poznávat a těšit se z jeho přítomnosti. Přijďte se za tuto proměnu společně modlit. Součástí bude také dobrovolná sbírka na podporu Mezinárodního vězeňského společenství zde v Brně.

Na prahu nového roku nás Boží slovo zve k zahájení cesty modlitby. V dnešním žalmu krále Davida slyšíme nejen hlasitý projev Boží moci, ale také vidíme živé obrazy Jeho záchrany. Pojďme se spolu zamyslet nad Božím vysvobozením v našich životech a otevřeme svá srdce Božímu Duchu, aby nás vedl k vyjádření vděčnosti a chvály.

Když někoho miluješ, chceš s ním mluvit – a totéž by mělo platit i pro náš vztah s Bohem. V 9. kapitole knihy Daniel nacházíme úžasný příklad věrné modlitby. Horší je to s pochopením Boží odpovědi v podobě zjevení, které následuje … Daniel to pochopil.

Na konci roku se ohlížíme zpět a ptáme se: Jaký byl ten uplynulý rok? Co jsme prožili? Co se nám podařilo, nebo naopak co nedopadlo podle našich představ? … Pojďme si položit několik hlubších otázek, které nám pomohou nasměrovat náš život v novém roce!

Tento temný svět potřebuje Spasitele! Spasitele, který už přišel na svět. Při svém narození od mudrců dostal dar hodný krále – zlato. Ježíš je skutečně Pánem všech pánů, Králem všech králů. Ó, pojďme, pokloňme se Ježíši.

Jedním z darů starověkých mágů narozenému Ježíši je kadidlo. To symbolizuje velekněžskou funkci Pána Ježíše Krista. Ježíš otevřel dokonalou cestu do Boží přítomnosti, a to znamená naši záchranu.

V Danielovi 8 se rozehrává další neuvěřitelně zajímavá scéna, kde prorok zažívá docela drama. Tato vidění jsou duchovním povzbuzením pro věřící v časech zkoušek a utrpení. Bůh nám tu vzkazuje, že i když se občas věci zdají neřešitelné, v konečném důsledku vždy vyhraje dobro nad zlem. Tak nám dává sílu a naději, abychom mohli čelit všem výzvám, co nám život přináší.

Propojení křtu a první adventní neděle najdeme v textu popisujícím začátek služby Jana Křtitele. Přijďte se potěšit vyznáním našich křtěnců a inspirovat se pohledem na duchovní rozměr obou událostí.

Poté, co Ježíš mluvil o pokání, položil někdo ze zástupu otázku: "Opravdu bude spaseno jen málo lidí?" Ježíšova odpověď – že jednoho dne se dveře do nebe zavřou a ti, kdo ho nepoznali, nebudou vpuštěni na věčnost s ním – je jednou z nejmrazivějších v celém Písmu. Zamysleme se spolu nad Ježíšovou odpovědí a připravme se na Advent.

Každý z nás se potenciálně může stát na něčem závislý (pokud už závislí nejsme). Dobrá zpráva je, že ačkoli jsme podle Bible otroky hříchu, Ježíš přišel, aby nám daroval svobodu. Hřích v našem životě už nemusí vládnout a my už ho nemusíme poslouchat, protože Bůh nám nabízí větší uspokojení a opravdové naplnění našich tužeb. Pokud se ale hříchu poddáváme, stáváme se jeho dobrovolnými otroky. Závislost pak ničí náš život a nezřídka také životy druhých lidí. Jak ze závislosti ven, kterým závislostem lidé nejčastěji čelí a kde hledat pomoc?

Jaké je Boží království? A jak se každý z nás může na tomto království podílet? Navzdory zdánlivě malým předpokladům není Kristova proměňující moc v našem světě nijak omezena.

Jak zkrotit dluhy, jak se jim příště vyhnout, jak si užít život užít a ještě inkasovat výnosy. To všechno jsou důležité věci. O mnohém z toho bude řeč. Ale je třeba se na vše podívat taky z perspektivy toho, který se před 2000 lety svých posluchačů ptal: "Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale..."

Když Ježíš v sobotu uzdravil zmrzačenou ženu, poskytl krásný – a kontroverzní – pohled na podstatu Božího "království". Ježíšův obdivuhodný čin lásky nám ukazuje jeho zájem o každého, kdekoliv, kdykoliv.

Alkohol. Podle toho, koho se zeptáte, jde buď o největší požehnání pro lidstvo od dob, kdy (prý) Prométheus přinesl z Olympu oheň – nebo o nejhorší metlu hned po smrti, moru, hladu a válce. A jak už to bývá, pravda i život jsou samozřejmě o nějaký ten kousíček složitější. Podíváme se tedy společně, co z toho lidé mají, co někdy dostanou, i když o to nestojí, a nakonec, co je lepší než víno.

Když skupinu Galilejců postihla tragédie, někteří se zeptali Ježíše, zda se jim takové neštěstí přihodilo proto, že byli horší hříšníci. Odpověděl, že ne, ale pokračoval ve vysvětlování, že všichni lidé musí činit pokání ze svých hříchů, jinak zahynou. Bez pokání budeme všichni čelit spravedlivému Božímu soudu. Nepromarněme jeho milosrdnou trpělivost vůči nám a raději čiňme pokání, dokud je ještě čas.

V nové sérii vyučování s názvem „palčivé otázky“ začínáme se žhavým tématem „vyučování žen v církvi“. Po prozkoumání textů zejména z 1. listu Korintským 11,3-16; 1 Korintským 14,33-40 a 1. Timoteovi 2,8-15 bude následovat také diskuse.

Setkání s Ježíšem u studny přineslo samařské ženě duchovní probuzení, změnu v jejím vztahu k okolí a pevnou víru v Ježíše jako Spasitele. Její život se stal plným a smysluplným díky této proměně. Na to následovalo setkání Ježíše se sousedy samařské ženy. Osobní svědectví, empatie, víra v Mesiáše a Ježíšovo slovo byly klíčovými faktory, které přivedly lidi v sousedství k víře v Ježíše Krista jako Spasitele světa.

Proč Ježíš řekl svým učedníkům, že přišel, aby na zemi přinesl rozdělení? Když Ježíš proměňuje náš život, často se zdá být vzhůru nohama, a to i našim nejbližším. Rozdělení sice není cílem křesťanství, ale může být jeho vedlejším produktem, protože evangelium radikálně mění naši oddanost.

Sečti dary, je tu díkůvzdání.

Bůh Nebúkadnesara ve snu varoval, aby činil pokání ze své vzpoury a pýchy, ale on pokračoval v hříchu a spoléhal na své vlastní království a autoritu. Boží velké milosrdenství dává každému člověku příležitost činit pokání a obrátit se k němu, ale pokud to odmítneme, čeká nás jeho spravedlnost. Pochopení Boží svrchovanosti nás buď vyprovokuje ke vzpouře, nebo nás přitáhne k pokornému sklonění se před tím, kdo ustanovuje a odstraňuje vládce země.

Každý z nás se setká s Bohem. Dřív nebo později. Jsme připraveni? V dnešním podobenství nám Ježíš připomíná potřebu i způsob ke správné přípravě na jeho druhý příchod.

Mnoho křesťanů odvádí od Kristova království bohatství nebo starosti, jako v Ježíšově podobenství o bohatém muži. Sebestřednost může pohltit každého. I když se necítíme bohatí, můžeme propadnout chamtivosti, a přitom si neuvědomovat krátkost našich dnů.

Opravdové, odvážné následování Krista: To je aktuální poselství Ježíše Krista i pro dnešek. Ježíš své následovníky vybízí, aby se vyvarovali pokrytectví, důvěřovali Bohu, když jsou pronásledováni, a nikdy se nedopustili neodpustitelného hříchu přičítáním působení Ducha svatého ďáblu. Docela odvážná témata, nemyslíte?

Když bylo třeba, Ježíš nechodil kolem horké kaše. Dnes se podíváme na jeho tři výtky na adresu učitelů zákona: zatěžovali lid zbytečnými pravidly, podíleli se na pronásledování proroků svými otci a žalostně odváděli lid od pravého klíče k Písmu, od Krista. I my bychom se měli cvičit v sebezkoumání, abychom byli opatrní a nesváděli ostatní na scestí.

V době plné nejistot k nám přichází starozákonní kniha Daniel se svým poselstvím o Boží svrchovanosti. První kapitola nám připomene okolnosti Danielova zajetí a jeho reakci na svízelnou situaci. Uprostřed našeho vlastního trápení můžeme vzhlížet ke Kristovu příkladu a spolehnout se na Boží zaslíbení.

Jakmile jednou uslyšíme evangelium, nemůžeme zůstat duchovně stát na místě: buď se přiblížíme Kristu nebo se od něj vzdálíme. Dokud nám Duch svatý neotevře oči, žijeme v temnotě a nevidíme světlo.

Marie, matka Pána Ježíše, je snad nejslavnější matkou v historii. Obrazy a sochy s její podobiznou můžeme vidět téměř v každém kostele po celém světě. Než ji ale Bůh povolal k tomu velkému úkolu, byla to obyčejná dívka z malého města. Obyčejná žena, která však Boha milovala natolik, že poslušně a pokorně přijala roli, která ji naprosto změnila život. Pojďme se společně zamyslet nad jejím příběhem a nad tím, zda i my říkáme Bohu své poslušné “ano” v našem životě.

Je jen málo duchovních disciplín, které by byly obtížnější, a přesto tak nezbytné, jako je modlitba. Ježíš říká jasně: nikdy se nepřestávejte modlit! Náš Otec z nás má radost a chce se o nás starat. To ovšem není paušální příslib...

V životě přichází různé situace, které se mnohdy zdají nepodstatné nebo malé, avšak můžou mnoho změnit. Podobná situace se stala v životě Rebeky, jejíž život se velice změnil nabídnutím vody žíznivému. Nic z toho však nebylo o čem by Bůh nevěděl, a i pro Rebeku měl svůj plán. O tom, co jí na této cestě potkalo a čím jsi musela projít, budeme ve čtvrtek mluvit.

I když křesťanům hřích už nevládne, stále zůstává v našich životech. Každodenní pokání je proto nezbytné. Odpuštění není pocit, ale slib, že zapomeneme na křivdy, které jsme zažili. Ačkoli hřích má vždy nějaké následky, ti, kdo jsou milující a moudří, budou usilovat o smíření.

Někdo se bojí, protože věří v něco, v co doopravdy nevěří. Beznaděj zakoušela Rachab na sobě i na lidech kolem sebe. Pak do jejího domu přišli dva muži, kteří měli víru silnější než hradby. A Rachab po ní zatoužila. Jednajícího Boha nelimitují překážky ani naše minulost.