Jedním z darů starověkých mágů narozenému Ježíši je kadidlo. To symbolizuje velekněžskou funkci Pána Ježíše Krista. Ježíš otevřel dokonalou cestu do Boží přítomnosti, a to znamená naši záchranu.

V Danielovi 8 se rozehrává další neuvěřitelně zajímavá scéna, kde prorok zažívá docela drama. Tato vidění jsou duchovním povzbuzením pro věřící v časech zkoušek a utrpení. Bůh nám tu vzkazuje, že i když se občas věci zdají neřešitelné, v konečném důsledku vždy vyhraje dobro nad zlem. Tak nám dává sílu a naději, abychom mohli čelit všem výzvám, co nám život přináší.

Propojení křtu a první adventní neděle najdeme v textu popisujícím začátek služby Jana Křtitele. Přijďte se potěšit vyznáním našich křtěnců a inspirovat se pohledem na duchovní rozměr obou událostí.

Poté, co Ježíš mluvil o pokání, položil někdo ze zástupu otázku: "Opravdu bude spaseno jen málo lidí?" Ježíšova odpověď – že jednoho dne se dveře do nebe zavřou a ti, kdo ho nepoznali, nebudou vpuštěni na věčnost s ním – je jednou z nejmrazivějších v celém Písmu. Zamysleme se spolu nad Ježíšovou odpovědí a připravme se na Advent.

Každý z nás se potenciálně může stát na něčem závislý (pokud už závislí nejsme). Dobrá zpráva je, že ačkoli jsme podle Bible otroky hříchu, Ježíš přišel, aby nám daroval svobodu. Hřích v našem životě už nemusí vládnout a my už ho nemusíme poslouchat, protože Bůh nám nabízí větší uspokojení a opravdové naplnění našich tužeb. Pokud se ale hříchu poddáváme, stáváme se jeho dobrovolnými otroky. Závislost pak ničí náš život a nezřídka také životy druhých lidí. Jak ze závislosti ven, kterým závislostem lidé nejčastěji čelí a kde hledat pomoc?

Jaké je Boží království? A jak se každý z nás může na tomto království podílet? Navzdory zdánlivě malým předpokladům není Kristova proměňující moc v našem světě nijak omezena.

Jak zkrotit dluhy, jak se jim příště vyhnout, jak si užít život užít a ještě inkasovat výnosy. To všechno jsou důležité věci. O mnohém z toho bude řeč. Ale je třeba se na vše podívat taky z perspektivy toho, který se před 2000 lety svých posluchačů ptal: "Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale..."

Když Ježíš v sobotu uzdravil zmrzačenou ženu, poskytl krásný – a kontroverzní – pohled na podstatu Božího "království". Ježíšův obdivuhodný čin lásky nám ukazuje jeho zájem o každého, kdekoliv, kdykoliv.

Alkohol. Podle toho, koho se zeptáte, jde buď o největší požehnání pro lidstvo od dob, kdy (prý) Prométheus přinesl z Olympu oheň – nebo o nejhorší metlu hned po smrti, moru, hladu a válce. A jak už to bývá, pravda i život jsou samozřejmě o nějaký ten kousíček složitější. Podíváme se tedy společně, co z toho lidé mají, co někdy dostanou, i když o to nestojí, a nakonec, co je lepší než víno.

Když skupinu Galilejců postihla tragédie, někteří se zeptali Ježíše, zda se jim takové neštěstí přihodilo proto, že byli horší hříšníci. Odpověděl, že ne, ale pokračoval ve vysvětlování, že všichni lidé musí činit pokání ze svých hříchů, jinak zahynou. Bez pokání budeme všichni čelit spravedlivému Božímu soudu. Nepromarněme jeho milosrdnou trpělivost vůči nám a raději čiňme pokání, dokud je ještě čas.

V nové sérii vyučování s názvem „palčivé otázky“ začínáme se žhavým tématem „vyučování žen v církvi“. Po prozkoumání textů zejména z 1. listu Korintským 11,3-16; 1 Korintským 14,33-40 a 1. Timoteovi 2,8-15 bude následovat také diskuse.

Setkání s Ježíšem u studny přineslo samařské ženě duchovní probuzení, změnu v jejím vztahu k okolí a pevnou víru v Ježíše jako Spasitele. Její život se stal plným a smysluplným díky této proměně. Na to následovalo setkání Ježíše se sousedy samařské ženy. Osobní svědectví, empatie, víra v Mesiáše a Ježíšovo slovo byly klíčovými faktory, které přivedly lidi v sousedství k víře v Ježíše Krista jako Spasitele světa.

Proč Ježíš řekl svým učedníkům, že přišel, aby na zemi přinesl rozdělení? Když Ježíš proměňuje náš život, často se zdá být vzhůru nohama, a to i našim nejbližším. Rozdělení sice není cílem křesťanství, ale může být jeho vedlejším produktem, protože evangelium radikálně mění naši oddanost.

Sečti dary, je tu díkůvzdání.

Bůh Nebúkadnesara ve snu varoval, aby činil pokání ze své vzpoury a pýchy, ale on pokračoval v hříchu a spoléhal na své vlastní království a autoritu. Boží velké milosrdenství dává každému člověku příležitost činit pokání a obrátit se k němu, ale pokud to odmítneme, čeká nás jeho spravedlnost. Pochopení Boží svrchovanosti nás buď vyprovokuje ke vzpouře, nebo nás přitáhne k pokornému sklonění se před tím, kdo ustanovuje a odstraňuje vládce země.

Každý z nás se setká s Bohem. Dřív nebo později. Jsme připraveni? V dnešním podobenství nám Ježíš připomíná potřebu i způsob ke správné přípravě na jeho druhý příchod.

Mnoho křesťanů odvádí od Kristova království bohatství nebo starosti, jako v Ježíšově podobenství o bohatém muži. Sebestřednost může pohltit každého. I když se necítíme bohatí, můžeme propadnout chamtivosti, a přitom si neuvědomovat krátkost našich dnů.

Opravdové, odvážné následování Krista: To je aktuální poselství Ježíše Krista i pro dnešek. Ježíš své následovníky vybízí, aby se vyvarovali pokrytectví, důvěřovali Bohu, když jsou pronásledováni, a nikdy se nedopustili neodpustitelného hříchu přičítáním působení Ducha svatého ďáblu. Docela odvážná témata, nemyslíte?

Když bylo třeba, Ježíš nechodil kolem horké kaše. Dnes se podíváme na jeho tři výtky na adresu učitelů zákona: zatěžovali lid zbytečnými pravidly, podíleli se na pronásledování proroků svými otci a žalostně odváděli lid od pravého klíče k Písmu, od Krista. I my bychom se měli cvičit v sebezkoumání, abychom byli opatrní a nesváděli ostatní na scestí.

V době plné nejistot k nám přichází starozákonní kniha Daniel se svým poselstvím o Boží svrchovanosti. První kapitola nám připomene okolnosti Danielova zajetí a jeho reakci na svízelnou situaci. Uprostřed našeho vlastního trápení můžeme vzhlížet ke Kristovu příkladu a spolehnout se na Boží zaslíbení.

Jakmile jednou uslyšíme evangelium, nemůžeme zůstat duchovně stát na místě: buď se přiblížíme Kristu nebo se od něj vzdálíme. Dokud nám Duch svatý neotevře oči, žijeme v temnotě a nevidíme světlo.

Marie, matka Pána Ježíše, je snad nejslavnější matkou v historii. Obrazy a sochy s její podobiznou můžeme vidět téměř v každém kostele po celém světě. Než ji ale Bůh povolal k tomu velkému úkolu, byla to obyčejná dívka z malého města. Obyčejná žena, která však Boha milovala natolik, že poslušně a pokorně přijala roli, která ji naprosto změnila život. Pojďme se společně zamyslet nad jejím příběhem a nad tím, zda i my říkáme Bohu své poslušné “ano” v našem životě.

Je jen málo duchovních disciplín, které by byly obtížnější, a přesto tak nezbytné, jako je modlitba. Ježíš říká jasně: nikdy se nepřestávejte modlit! Náš Otec z nás má radost a chce se o nás starat. To ovšem není paušální příslib...

V životě přichází různé situace, které se mnohdy zdají nepodstatné nebo malé, avšak můžou mnoho změnit. Podobná situace se stala v životě Rebeky, jejíž život se velice změnil nabídnutím vody žíznivému. Nic z toho však nebylo o čem by Bůh nevěděl, a i pro Rebeku měl svůj plán. O tom, co jí na této cestě potkalo a čím jsi musela projít, budeme ve čtvrtek mluvit.

I když křesťanům hřích už nevládne, stále zůstává v našich životech. Každodenní pokání je proto nezbytné. Odpuštění není pocit, ale slib, že zapomeneme na křivdy, které jsme zažili. Ačkoli hřích má vždy nějaké následky, ti, kdo jsou milující a moudří, budou usilovat o smíření.

Někdo se bojí, protože věří v něco, v co doopravdy nevěří. Beznaděj zakoušela Rachab na sobě i na lidech kolem sebe. Pak do jejího domu přišli dva muži, kteří měli víru silnější než hradby. A Rachab po ní zatoužila. Jednajícího Boha nelimitují překážky ani naše minulost.

Můžeme nedůvěřovat Božímu zaopatření tím, že se staneme chamtivými a budeme očekávat víc, nebo tím, že se budeme přetěžovat, abychom se zaopatřili. Náš nebeský Otec ví, co je pro nás nejlepší, a zajímá se o naše potřeby. Díky tomu můžeme pilně pracovat, žít v bezpečí a být spokojeni v Boží dokonalé péči.

Každému z nás se občas děje nespravedlnost. Co je dobré v takové situaci udělat? Bránit se, ukázat sílu a ostré lokty, nebo čekat, až si někdo všimne a zastane se nás? Možná existuje ještě jiná cesta. Příběhem Judy a jeho snachy Támar se necháme inspirovat...

Každý věřící je občanem Božího království. Proč se ale modlíme "Přijď království tvé", jak nám to ukázal Ježíš? Když vyslovujeme tuto známou frázi, modlíme se za růst Božího království skrze obrácení. Žádáme, aby se Bůh stal jedinou autoritou našich životů, a s jistou nadějí očekáváme dovršení jeho vlády při jeho návratu.

Život na druhé koleji. Máš pocit, že vždy je někdo žádanější, úspěšnější, milovanější? A jak s tebou počítá Bůh?

Jsme-li Boží děti, snažíme se oslavovat Boží jméno ve všem, co děláme. Co ale znamená jeho jméno „posvěcovat“? Přijďte se zamýšlet nad další částí modlitby našeho Pána, Ježíše Krista.

Rút byla cizinka, která nepocházela z Izraele, a přesto se dostala do rodokmenu Pána Ježíše. I když na začátku její cesty s Bohem čelila společně se svou tchýní Noemi rodinné tragédii, její příběh je příkladem toho, že i zoufalé okolnosti v našem životě Bůh dokáže proměnit v požehnání.

Jak neuvěřitelně radikální je Ježíšovo učení v oslovení Boha jako „Otce“! Dnes začneme minisérii o modlitbě, ve které nás Kristus v prvé řadě vede k důvěře v Boha. Přijďte přijmout výzvu ke zdravým modlitebním návykům.

Dnešní příběh Marie a Marty ukazuje, že Marta měla špatné priority. Marie seděla u Kristových nohou a pozorně mu naslouchala. Ježíš Marii neopravoval za její činy, ale postoj. Jak moc je výkon důležitý pro nás?

Víte, proč v ráji nepřítel pokoušel nejprve Evu? Věděli jste, že příběh evangelia najdeme už na začátku Bible? Příběhem Evy začneme ve čtvrtek prázdninovou sérii “Ženy z Ježíšova rodokmenu

V závěrečném zastavení nad proroctvím proroka Agea se zamyslíme nad významem svatosti v souvislosti s Božím požehnáním. Co konkrétně si z prorokovy výzvy máme „vzít k srdci“?

V Bibli se píše, že radostné srdce prospívá jako lék. Z čeho se můžeme radovat, když sami prožíváme trápení a vidíme ho všude okolo? Je vůbec možné mít radost, která vytrvá? Bůh ví, že radost je důležitou součástí života a dal nám možnost mít pravou radost, která nezanikne, a pravý poklad, který je vzácnější nadevše. Zveme Vás tuhle neděli k objevování této radosti a pokladu.

Ježíš kromě svých 12 nejbližších učedníků vysílá i další lidi ochotné šířit Boží království po celé zemi. V 10. kapitole najdeme povolání skupiny 70 učedníků, kteří mají jít do různých měst. Na cestu dostávají varování a několik zvláštních pravidel. Na bohoslužbě mládeže se zamyslíme nad tím, jaká pravidla to byla a s jakými principy máme kráčet na cestě s Ježíšem dnes.

Následování Krista je spojeno s velkými nároky. V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem, ale odmítli ho následovat kvůli jiným prioritám. Opravdové učednictví však neponechává žádný prostor pro výmluvy, kompromisy nebo polovičatost. Je velmi nebezpečné odkládat odpověď na Ježíšovu výzvu, protože nikdy nevíme, kdy budeme mít příležitost ji znovu slyšet.

Je dobré se ohlížet zpátky nebo raději hledět kupředu? Prorok Ageus dostal jasné slovo od Boha, které mělo povzbudit k obnově zničeného chrámu v Jeruzalémě. Dnešní zamyšlení odhaluje Boží srdce, zdroje a Jeho plány s námi.

Co popřát na novou cestu našim dnešním křtěncům (a vlastně každému, kdo chce následovat Krista)? I v tom nám je Ježíš příkladem při vyslání svých učedníků. Na něm se učíme, že nic hmotného nemůže nahradit ztrátu naší duše; skutečná radost znamená vzdát se toho, co nám tento svět nabízí. Jako Ježíšovi učedníci musíme být připraveni sdílet se světem "chléb života" a být ochotni pro něj žít i zemřít.

Jak často se nám stane, že se necháme unést okolnostmi a zapomeneme na to, co je důležité? Jak mít v životě správně uspořádané priority? Prorok Ageus Izraelcům připomíná úkol, aby postavili Hospodinův chrám, který sice stavět začali, ale různé okolnosti je od stavby postupně odradily. Stalo se tak pro ně důležitější zařídit si nejprve vlastní bydlení. Je snadné zpřeházet si priority, ale důležitější je poslouchat Boží hlas.

Co mají společného Den sousedů (dnes v Lužánkách v 10 h), svátek letnic, a příběh muže, co bydlel v hrobě? Přijďte si poslechnout do parku. :-)

Kde je naše víra, když do našeho života přijdou bouře? Zamysleme se nad lekcí, kterou Ježíš udělil svým učedníkům na rozbouřeném moři. Možná v nás tento příběh vzbudí stejnou otázku, jakou si kladli tehdejší „spolucestující“...

Možná si to ani neuvědomujeme, ale světlo je neoddělitelnou součástí našich životů. Ve tmě jej využíváme k tomu, abychom viděli, co děláme, nebo kam jdeme. Bible mluví o světle na mnoha místech a velice prakticky. Např. že světlo patří na svícen a né pod nádobu. Jasná a logická myšlenka, kterou když přeneseme do života člověka, ukrývá v sobě hluboké poznání. Máš světlo ve svém životě, které jasně svítí a osvětluje Tvůj život?

Závěr Jakubova listu nás varuje, že žádný křesťan není imunní vůči bloudění od Ježíše. Ve skutečnosti jsme všichni náchylní k bloudění v myšlenkách a činech. Musíme projevovat milost, když bloudící vedeme od bludu zpět k Bohu veškeré milosti.