Můžeme nedůvěřovat Božímu zaopatření tím, že se staneme chamtivými a budeme očekávat víc, nebo tím, že se budeme přetěžovat, abychom se zaopatřili. Náš nebeský Otec ví, co je pro nás nejlepší, a zajímá se o naše potřeby. Díky tomu můžeme pilně pracovat, žít v bezpečí a být spokojeni v Boží dokonalé péči.
Každému z nás se občas děje nespravedlnost. Co je dobré v takové situaci udělat? Bránit se, ukázat sílu a ostré lokty, nebo čekat, až si někdo všimne a zastane se nás? Možná existuje ještě jiná cesta. Příběhem Judy a jeho snachy Támar se necháme inspirovat...
Každý věřící je občanem Božího království. Proč se ale modlíme "Přijď království tvé", jak nám to ukázal Ježíš? Když vyslovujeme tuto známou frázi, modlíme se za růst Božího království skrze obrácení. Žádáme, aby se Bůh stal jedinou autoritou našich životů, a s jistou nadějí očekáváme dovršení jeho vlády při jeho návratu.
Jsme-li Boží děti, snažíme se oslavovat Boží jméno ve všem, co děláme. Co ale znamená jeho jméno „posvěcovat“? Přijďte se zamýšlet nad další částí modlitby našeho Pána, Ježíše Krista.
Rút byla cizinka, která nepocházela z Izraele, a přesto se dostala do rodokmenu Pána Ježíše. I když na začátku její cesty s Bohem čelila společně se svou tchýní Noemi rodinné tragédii, její příběh je příkladem toho, že i zoufalé okolnosti v našem životě Bůh dokáže proměnit v požehnání.
Jak neuvěřitelně radikální je Ježíšovo učení v oslovení Boha jako „Otce“! Dnes začneme minisérii o modlitbě, ve které nás Kristus v prvé řadě vede k důvěře v Boha. Přijďte přijmout výzvu ke zdravým modlitebním návykům.
Dnešní příběh Marie a Marty ukazuje, že Marta měla špatné priority. Marie seděla u Kristových nohou a pozorně mu naslouchala. Ježíš Marii neopravoval za její činy, ale postoj.
Jak moc je výkon důležitý pro nás?
Víte, proč v ráji nepřítel pokoušel nejprve Evu? Věděli jste, že příběh evangelia najdeme už na začátku Bible? Příběhem Evy začneme ve čtvrtek prázdninovou sérii “Ženy z Ježíšova rodokmenu
V závěrečném zastavení nad proroctvím proroka Agea se zamyslíme nad významem svatosti v souvislosti s Božím požehnáním. Co konkrétně si z prorokovy výzvy máme „vzít k srdci“?
V Bibli se píše, že radostné srdce prospívá jako lék. Z čeho se můžeme radovat, když sami prožíváme trápení a vidíme ho všude okolo? Je vůbec možné mít radost, která vytrvá? Bůh ví, že radost je důležitou součástí života a dal nám možnost mít pravou radost, která nezanikne, a pravý poklad, který je vzácnější nadevše. Zveme Vás tuhle neděli k objevování této radosti a pokladu.
Ježíš kromě svých 12 nejbližších učedníků vysílá i další lidi ochotné šířit Boží království po celé zemi. V 10. kapitole najdeme povolání skupiny 70 učedníků, kteří mají jít do různých měst. Na cestu dostávají varování a několik zvláštních pravidel.
Na bohoslužbě mládeže se zamyslíme nad tím, jaká pravidla to byla a s jakými principy máme kráčet na cestě s Ježíšem dnes.
Následování Krista je spojeno s velkými nároky. V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem, ale odmítli ho následovat kvůli jiným prioritám. Opravdové učednictví však neponechává žádný prostor pro výmluvy, kompromisy nebo polovičatost. Je velmi nebezpečné odkládat odpověď na Ježíšovu výzvu, protože nikdy nevíme, kdy budeme mít příležitost ji znovu slyšet.
Je dobré se ohlížet zpátky nebo raději hledět kupředu? Prorok Ageus dostal jasné slovo od Boha, které mělo povzbudit k obnově zničeného chrámu v Jeruzalémě. Dnešní zamyšlení odhaluje Boží srdce, zdroje a Jeho plány s námi.
Co popřát na novou cestu našim dnešním křtěncům (a vlastně každému, kdo chce následovat Krista)? I v tom nám je Ježíš příkladem při vyslání svých učedníků. Na něm se učíme, že nic hmotného nemůže nahradit ztrátu naší duše; skutečná radost znamená vzdát se toho, co nám tento svět nabízí. Jako Ježíšovi učedníci musíme být připraveni sdílet se světem "chléb života" a být ochotni pro něj žít i zemřít.
Jak často se nám stane, že se necháme unést okolnostmi a zapomeneme na to, co je důležité? Jak mít v životě správně uspořádané priority? Prorok Ageus Izraelcům připomíná úkol, aby postavili Hospodinův chrám, který sice stavět začali, ale různé okolnosti je od stavby postupně odradily. Stalo se tak pro ně důležitější zařídit si nejprve vlastní bydlení. Je snadné zpřeházet si priority, ale důležitější je poslouchat Boží hlas.
Kde je naše víra, když do našeho života přijdou bouře? Zamysleme se nad lekcí, kterou Ježíš udělil svým učedníkům na rozbouřeném moři. Možná v nás tento příběh vzbudí stejnou otázku, jakou si kladli tehdejší „spolucestující“...
Možná si to ani neuvědomujeme, ale světlo je neoddělitelnou součástí našich životů. Ve tmě jej využíváme k tomu, abychom viděli, co děláme, nebo kam jdeme. Bible mluví o světle na mnoha místech a velice prakticky. Např. že světlo patří na svícen a né pod nádobu. Jasná a logická myšlenka, kterou když přeneseme do života člověka, ukrývá v sobě hluboké poznání. Máš světlo ve svém životě, které jasně svítí a osvětluje Tvůj život?
Závěr Jakubova listu nás varuje, že žádný křesťan není imunní vůči bloudění od Ježíše. Ve skutečnosti jsme všichni náchylní k bloudění v myšlenkách a činech. Musíme projevovat milost, když bloudící vedeme od bludu zpět k Bohu veškeré milosti.
Jakubův důraz na odvážnou modlitbu je v závěru jeho dopisu spojen s vyznáváním hříchů. Na co bychom si měli dát pozor, čemu nás to učí a před čím nás to ochrání?
Boží požehnání je velice důležité pro život člověka. Je základem prožívání skutečně hluboké radosti. Takovou radost zažili učedníci v momentě, kdy Pán Ježíš od nich odcházel. No to co jim ještě předtím řekl, proměnilo jejich mysl i srdce. Přidejte se a společně se podívejme na poslední slova Pána Ježíše na samém konci Lukášova evangelia.
Možná podobně jako učedníci Ježíše hledáme smysl v Božích záměrech. Ježíš je po svém vzkříšení zbavil strachu. Jaké povzbuzení má evangelista Lukáš pro nás?
Co máme dělat, když čelíme vážné nemoci? Jakub svým čtenářům nařídil, aby modlitbu považovali za velmi důležitou, a požádal vedoucí představitele církve o modlitby víry. Síla modlitby pochází přímo od Boha. On uzdraví, jak si přeje.
V dobách soužení se nám často nechce modlit a v dobách hojnosti zapomínáme na Boha, který nám dává všechno dobré. Trápení by nás mělo vést k modlitbě a štěstí by mělo být impulzem ke chvále zaměřené na Boha. Takto jednat není přirozené; vyžaduje to nadpřirozené působení Ducha svatého v našich životech.
Vzkříšení? Dnes se nebudeme zabývat důkazy pro jeho hodnověrnost. Těch bylo již předloženo dost. Řekněme si, co ze vzkříšení pro nás vyplývá prakticky. Jestliže je to všechno pravda, tak co to pro nás znamená?
Ježíšova smrt se odlišuje od všech ostatních v lidských dějinách. Prožijme spolu čas rozjímání nad těmi výjimečnými událostmi, které se odehrály během ukřižování a pohřbu Božího Syna.
S blížícím se křížem Král vesmíru umýval učedníkům nohy. Proč by to Ježíš dělal? Mytí předznamenalo očištění, které měla přinést jeho krev na kříži. Ukázalo ale také pokoru, kterou mají jeho učedníci napodobovat i dnes.
Když Ježíš několik dní před svým ukřižováním vjížděl do Jeruzaléma, vzrušení z naděje, že nastolí své království, dosáhlo vrcholu. Lukášův popis Ježíšova triumfálního vjezdu ukazuje Krista v jeho rolích KRÁLE jedoucího na oslu, PROROKA plačícího nad Jeruzalémem a KNĚZE očišťujícího Boží chrám. Pro ty, kdo tyto pravdy skutečně chápou, je přirozenou reakcí život zasvěcený slávě Krista a jeho království.
Na Kalvárii byli spolu s Ježíšem ukřižováni dva zločinci. Ačkoli oba muže čekal stejný pozemský konec, pouze jeden z nich nakonec získal věčný život. Podívejme se na postoje srdce obou mužů a na to, jak jeden ze zločinců v poslední hodině nalezl milost, soucit a odpuštění Pána Ježíše. Stejně jako tento lotr se i každý z nás může pokořit před Kristovým křížem a být zachráněn.
Setkání Šimona z Kyrény s Kristem na cestě ke kříži poznamenalo celou jeho rodinu. Je kříž poznamenán i v našich životech a službách? V sérii kázání “Cesta ke kříži” pokračuje náš dnešní host, ředitel Brněnské tiskové misie, bratr Karel Fridrich.
Když byl Ježíš předveden před Piláta, římský vládce čelil silnému tlaku, aby udělal to, o čem věděl, že je špatné – a podlehl. Pilát nedokázal zůstat pevný a spravedlivý. Nevinný Kristus byl ukřižován, zatímco právě obviněný Barabáš byl osvobozen. Stejně jako tento vězeň, i my jsme se stali nevinnými, protože Ježíš vzal na sebe naši vinu a zemřel za nás.
Když je výnos větší než námaha, říkáme tomu zisk. A mít zisk ze své práce je dobré. Zisk častokrát vede k větším možnostem a k bohatství, což samo o sobě není špatné. Jsou však velice nebezpečná úskalí touhy po zisku a bohatství, které končí velmi zle. Jakub ve svém dopise řeší také i otázku „neoprávněného zisku“, o které budeme společně přemýšlet.
Co se dělo těsně před Ježíšovou cestou na kříž, jak nám to popisuje Dr. Lukáš ve 23. kapitole svého evangelia? Následující měsíc si projdeme Ježíšovu cestu na popraviště a připravíme svá srdce na letošní Velikonoce. Začínáme u setkání zatvrzelého Heroda s Ježíšem. Přidejte se k nám.
Plánujete rádi? Dnešní studium nás varuje, abychom se nestali pyšnými nebo příliš sebejistými v našich plánech do budoucna. List Jakuba nám prakticky ukazuje, jak plánovat, a přitom pamatovat na pomíjivost života.
Příběh, kde z pozvání k jídlu se stal nezapomenutelný moment. Nebylo to kvalitou nebo chutí jídla, ale slovama, které vyslovil Pán Ježíš. Slová, které přinášejí naději, odpuštění a přijetí. Ale taky slova poukazující na důležitost uvědomění si svých vin. Jaký je vztah mezi odpuštěním mých vin a láskou? Jak moc ti bylo odpuštěno a jak moc miluješ?
Všichni, kdo chtějí poznat a milovat Boha, musí začít tím, že se podřídí jeho autoritě. Když se podřizujeme Bohu, musíme také aktivně odolávat ďáblovi a bojovat proti jeho pokušením. Co měl Jakub na mysli, když své čtenáře a posluchače vybízel, aby si umyli ruce?
Někdy můžeme mít pocit, že se Bůh o naše utrpení nezajímá. Dr. Lukáš nám ale ve svém evangeliu připomíná, že Ježíš si nemocí, hříchu a smrti nejen všímal, ale přemáhal je. Uprostřed bolesti a utrpení projevil svou moc a soucit. Budeme i my takto jednat?
V křesle pro hosta usednou dva manželské páry, kterých se zeptáme, jak se jim daří sladit jejich temperamenty, představy o životě i různé životní role. Jaké to je po pár letech manželství a jaké po desetiletích?
Už jste někdy sledovali, jak se dva vám blízcí, jinak velmi rozumní a chytří lidé, nejdřív o něco pohádají, pak se rozkmotří, a nakonec si nemůžou přijít na jméno? Pokud ano, tak budete Jakubovi rozumět. I on totiž sledoval podobné věci ve vlastním sboru, a kladl si přitom někdy až zoufalou otázku: „Kde se to v těch lidech bere?“ A my se společně podíváme, na co přišel.
Ježíš často používal každodenní obrazy, aby sdělil neměnné pravdy. Zamysleme se nad čtyřmi z těchto slovních obrazů z Lukáše 6: slepý vede slepého, žák a učitel, tříska v oku našeho bratra a dobrý strom přinášející dobré ovoce. Jak moc je důležité se nejdřív věnovat vlastní sebereflexi, než se budeme snažit napravovat druhé?
Bůh dává svému lidu pravou moudrost, která přináší praktické a pozitivní změny v našem každodenním životě. Kniha Jakuba nás svým přímočarým přístupem učí rozdílu mezi moudrostí a vědomostmi. Přijďte se zamýšlet nad tím, jak získat pravou Boží moudrost z nebe
Ježíš neměl rád pokrytectví. A v našich nejbližších vztazích je nejvíce vidět, jací opravdu jsme. Co znamená sdílet evangelium a žít skutečným (křesťanským) životem vůči partnerovi, rodičům, dětem, příbuzným?
Díky pýše je snadné být přísný k chybám druhých a ignorovat své vlastní. V Lukášově evangeliu 6. kapitole nás Ježíš učí, že v osobních vztazích nemáme odsuzovat ani soudit, ale odpouštět. Co je třeba k tomu, abychom zrcadlili milosrdenství našeho Otce vůči druhým?
Kdo může očekávat Boží milost? My od Boha? My od našich přátel a oni od nás? Ti, kteří jsou nositeli Boží milosti, jsou zároveň jejími příjemci. V jakém rozsahu? V jakém okruhu? Budeme se zamýšlet nad překvapivostí milosti podle Božích měřítek.