Dali byste si kašičku, nebo stejk? Mlíčko, nebo kofolu? Potřebujete, aby vám někdo pořád dokola opakoval, že vás Ježíš miluje a všechno vám odpustil, nebo už skousnete a dokážete rozžvýkat i nějakou tužší stravu? Podotýkám, že ve svém vlastním zájmu: máte-li v lese či v životě nosit těžká břemena, kašičková strava prostě a jednoduše dospělému nestačí. A zůstat věčným dítětem možná zní lákavě, jenže ve skutečnosti vůbec není o co stát.

Ježíš není někdo, kdo sedí daleko na nebi a jen sleduje, co děláme – On ví přesně, jaké to je být slabý, pokoušený a zraněný, protože to všechno sám zažil. A právě proto nás zve, abychom k Němu přicházeli bez strachu, i když jsme na dně – rozumí nám a je připraven pomoci. Tento oddíl z listu Židům nám připomene, že Kristova oběť nám otevírá cestu k milosti, síle a naději, kterou tolik potřebujeme.

Srdečně zveme na přednášku, při které zapojíte své mozkové závity.

Život víry vyžaduje vytrvalost a důvěru v Boha. List Židům varuje před zatvrzelým srdcem a nevěrou, která Izraelcům zabránila vstoupit do Božího odpočinutí. Máme se poučit z jejich příběhu a držet se Krista. Jak odolat pokušení odpadnout? Jak nechat Boží Slovo proměnit naše srdce? Připojte se k zamyšlení a nechte se povzbudit k věrnosti až do konce.

Peníze až na posledním místě. Apoštol Pavel píše na konci dopisu Filipským o svých těžkostech, strádání i radostech, které jako misionář zažíval. Věděl, co je nedostatek i nadbytek a uměl všechno snášet, protože si byl jistý svým povoláním. Věřil v Boha, který dává všechno, co je k životu potřeba. Jaké příjmy a výdaje s sebou misijní způsob života přináší? Jaké radosti a starosti?

Co je na Ježíši tak výjimečného? On je člověk i Bůh zároveň, vyhání démony, uzdravuje nemocné, odpouští hříchy, dává lásku a naději, dává věčný život.

Závěr listu Římanům oslavuje Boha, který zjevuje své dříve skryté tajemství – evangelium o Kristu. Pavel ukazuje, že Boží plán spásy byl po věky zahalen, ale nyní je zjeven všem národům k poslušnosti víry. Proč Bůh neodhalil svůj záměr dříve? Jak na toto zjevení odpovíme? Budeme přemýšlet o tom, jak nás Bůh upevňuje ve víře a jak máme reagovat na jeho slovo.

Rozdělení a nesvornost v církvi otevírají dveře nepříteli. Místo prosazování svého si musíme uvědomit, že patříme Bohu, a podřídit se Jeho vedení. Když mu věříme, můžeme usilovat o smíření, radovat se v každé situaci a najít pokoji v Jeho péči.

Přijměte toho nebo onoho hosta (ještěže už ve starověku existovaly recenze), tamti vás pozdravují, na tyhlety si dejte pozor." Jak stíhat mít otevřenou náruč a zároveň v církvi uchránit to nejdůležitější? A co to vlastně je? Více se dozvíte tuto neděli ráno.

Srdečně vás zveme na program "Anatomie lásky aneb Aby láska nechuravěla", který se uskuteční tento čtvrtek 13. 2. v 19:00 na Smetanově 20 v Brně. Večer s hosty, manželi Plevovými a Guttnerovými, bude součástí akce Národního týdne manželství.

Víra a naděje jdou ruku v ruce – víra se opírá o Boží zaslíbení, naděje nás vede k radosti a pokoji. Apoštol Pavel ukazuje, že Kristus naplnil zaslíbení Izraele a otevřel cestu pohanům, aby všichni mohli zakoušet Boží milost. Jak v našem životě působí víra a jak naděje? Přijměme Boží výzvu k životu naplněnému radostí a pokojem.

Jako křesťané máme občanství v nebi. Když žijeme s vědomím, že náš skutečný domov a konečný cíl našich životů není zde na zemi, ale v nebi, mění se nám úhel pohledu na naše priority i smysl života. Nebeské občanství nám dává naději do budoucna, právo přicházet k Bohu a výsadu patřit do Boží rodiny. Jak bychom měli jako občané nebe žít na zemi, která není našim domovem?

Jak budovat vztahy tam, kde nás rozdělují naše povahy, zkušenosti a kultura z které vycházíme? Společenství církve je specifickým místem, kde Bůh dává k sobě lidi, kteří by se pro svoji rozdílnost sami od sebe nespojovali. Bůh z nás však udělal duchovní sourozence a to přináší svoji dynamiku a nároky.

Jak může tvoje víra skutečně něco změnit? Pavel mluví o tom, že opravdová změna začíná láskou – k lidem kolem nás i k Bohu. Ukazuje nám, jak odložit věci, které nás stahují dolů, a žít tak, aby to mělo smysl. Je čas probudit se a začít svítit, protože Kristův příchod je blízko.

Dnešní studium nás zve k zamyšlení nad tím, jak naše víra může prakticky proměňovat každodenní život a zářit Božím světlem do světa kolem nás. V textu z Filipským 2,12–30 objevíme povzbuzení k radostné poslušnosti. Inspiraci najdeme také v příkladech Pavlových spolupracovníků, Timotea a Epafrodita, kteří věrně sloužili Bohu i lidem.

Jak by měl křesťan nahlížet na autority a podřízenost státní moci? Text z Římanům 13,1-7 nám nabízí jedinečný pohled na Boží ustanovení autorit. Křesťanský život pod Boží vládou zahrnuje nejen svobodu v Kristu, ale také zodpovědnost být svědomitými občany. Místo abychom se bouřili proti vedení, máme své vedoucí ctít jako Boží služebníky, modlit se za ně a podřizovat se jim pro naše dobro a Boží slávu.

Skutečná láska k Bohu není jen o pocitech nebo slovech, ale o plném odevzdání každého aspektu naší bytosti. Náš novoroční verš z evangelia podle Marka 12,30 nás volá k tomu, abychom milovali Boha celým svým srdcem, myslí, duší i silou. Pojďme společně prozkoumat, jak tuto opravdovou lásku žít v každodenním životě.

Nový rok nás vybízí přehodnotit priority a zaměřit se na to, co má skutečnou hodnotu. Apoštol Pavel v listu Filipským 3,1-11 ukazuje, že největším ziskem je poznání Krista a život v Jeho spravedlnosti. Přijďte objevit, jak začít nový rok s předsevzetím, které přináší věčnou hodnotu.

Evangelista Matouš nám v 2. kapitole přibližuje událost, která přesahuje svůj čas: otázku mudrců z Východu, „Kde je ten král?“ Tato otázka rezonuje i dnes – nejen jako historický dotaz, ale jako výzva pro každého z nás. Kdo skutečně vládne našemu srdci? Je to Kristus, nebo něco jiného? Pojďme společně objevovat, co znamená uznat Ježíše jako krále ve světle Božího slova a jak tato pravda může proměnit náš život.

Pojďte s námi prozkoumat souvislost mezi jednotou a pokorou v životě křesťanského společenství. Jakým příkladem je pro nás v tomto Ježíšův postoj? Tento čtvrtek společně objevíme odpovědi!

Vánoční písně skupiny Grace To You (Milost pro Tebe) nás naladí a inspirují k pokojnému prožití svátků pokoje. Slovem bude provázet kazatel Petr Coufal.

Evangelium podle Matouše nezačíná idylickým popisem jeslí v Betlémě ani zpěvem andělského chóru. Místo toho nám nabízí rodokmen Ježíše Krista – pasáž, kterou možná při čtení spíše přeskakujeme. Tento rodokmen však zahrnuje čtyři matky, které bychom v genealogii vznešené osobnosti možná nečekali. Nebo snad ano?

Pojďme společně objevit, jak může Bůh proměnit naše životní výzvy v příležitosti ke svědectví a růstu. V oddílu Filipským 1:12–24 nám apoštol Pavel ukazuje, že i uprostřed utrpení můžeme nalézt radost a smysl, když svůj pohled zaměříme na Krista. Přijďte se inspirovat k životu plnému důvěry, odvahy a radosti, bez ohledu na okolnosti!

První adventní neděle nám připomíná příchod světla do temnoty – Ježíše Krista, který je nadějí pro tento svět. Vycházejíc z prorockých slov Izajáše 9, budeme rozjímat nad tím, jak Boží světlo proměňuje lidské životy a přináší nový začátek. Tento obraz nového života a Boží milosti bude zvláště aktuální při radostné události křtu, kdy budeme svědky přijetí tohoto světla do srdce člověka.

Apoštol Pavel zřejmě poměrně čerstvě sedí ve vězení a píše dopis do církve ve Filipech, která mu z různých důvodů hodně přirostla k srdci. Dnes nestihneme probrat jen úvodní pozdravy, ale i z nich se můžeme leccos naučit. Podíváme se tedy, za co Pavel děkuje, čím si je jist a za co se modlí – abychom třeba aspoň o trochu lépe pochopili, na čem záleží.

Osobní vírou v Ježíš Krista se stáváme součástí společenství. Součástí ohromného společenství církve, kde i když jsme každý jiný a máme jiné obdarování, patříme k sobě. Ale jak konkrétně by měla vypadat naše společná služba?

„A jestliže ne, což tady Pavel píše – co to znamená? Co to znamená pro svět, pro nás pro Boží plán záchrany? Co to znamená pro Izrael? Co to znamená pro nás – církev a tělo Kristovo? Jsou snad v Božích očích před Izraelem skutky, které má vykonat pro Jeho jméno a my jako církev se toho nebudeme účastnit? Jaká má být naše role, jako křesťanů, ve vztahu k Izraeli?“

Naplnění života není třeba hledat jinak a jinde než v Ježíši Kristu: ani v pocitech, meditacích, jiných náboženstvích, ani v pocitu moci, úspěchu a bohatství. Bůh neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?

Život z moci Božího Ducha: Je takový život pouhým snem nebo je to dosažitelná realita?

Samuelovy zachycují návrat krále Davida po Abšalómově vzpouře, jeho zápas s věrností a zradou a důležitost odpuštění a smíření. David čelí následkům minulých hříchů, kdy spravedlnost vyžaduje nápravu, a zůstává pevný ve víře v Boží ochranu. Jeho závěrečná píseň díků je oslavou Boží věrnosti a stálosti jako skály a útočiště. Tato pasáž je mocným svědectvím o důvěře, vděčnosti a spravedlnosti.

V Římanům 7 nás Pavel provází vnitřním zápasem, který známe všichni – napětím mezi touhou konat dobro a skutečností, že opakovaně padáme. „Nečiním dobro, které chci, ale zlo, které nechci,“ vyjadřuje tuto bolestně známou zkušenost. Vrcholí otázkou: „Kdo mě z pout mých vysvobodí?“ Tato kapitola nám připomíná, že zákon odhaluje naše hříchy, ale osvobodit nás nemůže. Potřebujeme Krista, který nám přináší naději, že nejsme ponecháni sami sobě, ale jsme v jeho rukou osvobozeni k novému životu v Duchu.

Vyznáváme, že jsme ve křtu byli pohřbeni spolu s Kristem. Věříme, že jednou s Ním budeme sjednoceni i při zmrtvýchvstání. Minulost a budoucnost. Ale co mezitím? Jak prakticky být" mrtví hříchu"? A je to úplně to hlavní, na co se máme soustředit?

Apoštol Pavel v Římanům 5,1-11 mluví o radosti, kterou můžeme zažívat, když jsme ospravedlněni vírou. Mluví o tom, že se můžeme chlubit Bohem – radovat se z toho, co pro nás udělal. Kristus za nás zemřel, i když jsme si to nezasloužili, a díky němu jsme smířeni s Bohem. Ta radost není jen nějaký pocit, ale hluboká jistota, že Bůh je s námi a pro nás, a to nám dává sílu i radost, kterou můžeme sdílet s ostatními.

V našem studiu 2 knihy Samuelovi nám kapitoly 5 až 10 ukazují Davidovo rostoucí království a jeho vítězství nad nepřáteli, včetně dobytí Jeruzaléma a přivezení Archy. Uprostřed těchto úspěchů David ukazuje pokoru v modlitbě, když přijímá Boží “ne” ohledně stavby chrámu. Dalším projevem jeho laskavosti je pomoc Mefíbóšetovi, vnukovi Saula, kterého přijal do svého domu. David jednal s laskavostí a soucitem i přes svou moc a postavení, čímž ukázal, že je mužem podle Božího srdce.

Na den díkůvzdání se společně zamyslíme nad poselstvím 4. kapitoly listu Římanům, kde Pavlův příklad Abrahama odhaluje, jak Boží zaslíbení a věrnost posilují naši víru a dávají nám hluboké důvody k vděčnosti.

V naší sérii výkladů starozákonních knih Samuelových se zaměřujeme na Boží služebníky a jejich reakce na životní výzvy. Davidův příběh v nás může vyvolávat smíšené pocity – jeho život je plný kontrastů, je zároveň hříšníkem i svatým. Tento příběh o muži, který hluboce miloval Boha, ale často padal, nám připomíná nesmírnou velikost Boží milosti, která Davida neopustila ani přes jeho četná selhání.

Co nic nestojí, za nic nestojí. To je rčení, které nás provází našimi životy. A jak je to tedy s naším ospravedlněním zadarmo? Co tím apoštol Pavel myslí? Jaký dopad do našich životů má tato velkolepá Boží nabídka?

Dnes večer dojdeme až na konec života krále Saula, který nepřestal pronásledovat nevinného Davida. Ale přešlapy, intriky a hřích se nevyhýbali ani Božímu služebníku Davidovi. Poučný je ale i respekt Abigail a boje za svobodu v závěru 1 knihy Samuelovy. Čemu se můžeme naučit z těchto příběhů?

Anotaci ke dnešnímu textu by pronásledovaný David napsal asi takto: „Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina.“ Boží služebník David je nám příkladem člověka, který svěřil svou cestu Hospodinu. Věděl, že Bůh má dokonalý plán i v té nejtěžší situaci života.

Na začátku dopisu římské církvi slyšíme Pavlovo pozoruhodné prohlášení o evangeliu, které kázal. Pavel byl odvážný ve sdílení dobré zprávy, kterou měl tak rád. Ona má moc zachránit kohokoli, bez ohledu na rasu, etnicitu nebo kulturu. Opravdu každý může prožít zachraňující moc evangelia skrze důvěru v Ježíše Krista.

Jaké jsou klíčové prvky pro rozvoj skutečného přátelství? Kapitoly 19 až 21 z první knihy Samuelovy líčí příběh velkého přátelství mezi Davidem a Jonatanem. Sledujeme-li, jak se jejich vztah vyvíjí a obstojí v náročných situacích, můžeme získat cenné poznatky pro budování vlastních hlubokých a trvalých přátelství.

Začínáme novou sérii kázání na základě listu Římanům, který představuje klíčový text apoštola Pavla pro pochopení teologických základů křesťanské víry. V dnešním úvodu budeme hovořit o významu vděčnosti za evangelium a připomeneme si, jak zásadní je sdílení duchovních darů a služba druhým pro budování a upevňování vztahů v církvi.

Příběh Davida a Goliáše je příběhem vítězství i zkoušek. Neztrácejme odvahu navzdory zkouškám, které nás potkávají. S Boží pomocí můžeme nad „obry“ v našem životě zvítězit.

Často idylicky zobrazovaný Ježíš drsně vyhnal obchodníky z nádvoří chrámu v Jeruzalémě. Proč to udělal? Co to znamená pro naše tělo, které je chrámem Božího Ducha? Jak můžeme chránit naše tělo a srdce, aby z nich nebylo “doupě lupičů”, ale “dům modlitby”?

Izraelský lid požádal Boha o Krále jako mají ostatní národy a Bůh jim vyhověl. Samuel předává na svém posledním soudu moc do rukou Izraelských králů. Jak obstojí první Izraelský král Saul, a jeho syn Jonatan tváří tvář hrozbě pelištejců? Jak dopadne první velká zkouška víry? Skrze koho nakonec Bůh připraví vysvobození?

Když dáváme dárky, doufáme, že jimi zlepšíme život obdarovaných nebo jim dokonce pomohou změnit svět k lepšímu. V podobenství o deseti hřivnách Ježíš svým následovníkům vyprávěl o králi, jehož dary byly také určeny k užitku, ne ke hromadění. Boží dar dobré zprávy o spasení, který jsme dostali při přijetí do jeho království, je určen k investování. Jak využíváme jeho dar evangelia?