Kristus je vzkříšený! Haleluja! Přijďte se radovat i poučit z Ježíšovy lekce nezaslouženého odpuštění a z dobré zprávy o novém životě, kterou Ježíš ukázal apoštolu Petrovi.

Jeden z nejvýraznějších příkladů Ježíšovy pokory se odehrál v noci, kdy byl zrazen: Stvořitel umyl nohy učedníkům, které stvořil – včetně svého zrádce. Abychom byli jako Kristus, musíme být i my ochotni sklonit se a sloužit lidem kolem sebe – nejen svým přátelům, ale i nepřátelům.

Bez služby zaměřené na evangelium hrozí, že se církev bude řídit jen přáními a pocity. Slova apoštola Pavla o jeho vlastní službě jsou vzorem jak pro jeho dobu, tak pro všechny služebníky evangelia i dnes. Během své služby uplatňoval dvojí strategii: snažil se, aby Boží slovo bylo všem známé a aby Boží lid byl co nejvíce zralý.

Co to znamená zarmucovat Ducha svatého? Proč je tak důležité zanechání nespravedlnosti a napodobování Krista v jeho laskavosti a odpuštění? Chovat v sobě negativní emoce vůči lidem nebo okolnostem, které nám způsobily bolest, se zdá být poměrně neškodné. K čemu nás povede dnešní oddíl?

Ať se nám to líbí nebo ne, duchovní dospívání je neodmyslitelně spojeno se zapojením do místního společenství církve. Právě tam dorůstáme pravdivosti v lásce, právě tam máme jedinečnou příležitost podílet se na společné službě evangelia.

Apoštol Pavel radí mladému kazateli, jak správně pečovat o vdovy, ale také jak se chovat ke starším i mladším mužům a ženám. Církev hraje důležitou úlohu v pomoci potřebným, ale péče o příbuzné je nespornou křesťanovou povinností.

V nové sérii kázání s názvem „U nás doma“ se budeme zamýšlet nad tématy z 1. listu Timoteovi. Domov poskytuje jistotu a bezpečí. A stejně jako chráníme fyzický domov, je třeba chránit naše domovy a společenství i duchovně. Falešné křesťanství je pro církev i dnes velkou výzvou. Jak poznáme zdravém učení, abychom mohli i „u nás doma“ správně žít svou víru a rozpoznat omyly v učení?

Apoštol Pavel nám připomíná, že v církvi nejde o jednu organizaci. V Kristu jsme povoláni k jednotě, která se vymyká kulturním očekáváním, a svědčí o Boží moci a milosti. Co tato jednota v Duchu znamená a proč na ní záleží?

Když Bůh někoho zachrání, přijímá ho do své rodiny, bez ohledu na jeho/její postavení. Duch svatý v každém křesťanovi působí. Když církev funguje jako rodina, přináší to slávu Bohu a růst a povzbuzení každému členu.

Poté, co se Pavel v listu Efezským 3 modlil za své čtenáře, začal chválit dokonalého a mocného Boha, který vyslyší naše prosby. Naše chvály je třeba zakládat na chápání Boha jako Stvořitele, jak se nám zjevuje v Bibli. Jak u Boha hledat milost a moc, a žít tak, abychom mu přinášeli chválu?

Známé verše z konce Matoušova evangelia jsou tzv. Velkým posláním pro všechny následovníky Pána Ježíše Krista. K čemu nás vlastně vede Ježíš v našich obyčejných životech, když nám dává tak neobyčejné poslání.

Evangelium o Ježíši Kristu není hádanka, kterou lze vyřešit lidskou dedukcí nebo rozumem, ale zázrak, který lze poznat pouze životodárným působením Ducha svatého.

Novoroční kázání na verš sboru pro rok 2022 zní: “Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce...” Tuto výzvu najdeme v Bibli ve Staré i Nové smlouvě. Najdeme pro ni místo i v našem srdci?

“Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.” Připomeňme si, proč přišlo v Ježíši Kristu na svět zázračné světlo do temnoty našich dnů.

Dnes nahlédneme do zákulisí Vánoc s otázkou: Kdo první zaslechl zvěst anděla a jak ji přijal? Proč toto poselství o spasení pro všechny lidi rezonuje i s námi dnes? A jaká bude tvoje odpověď na tuto radostnou zprávu?

V naší sérii “Zákulisí Vánoc” se tentokrát podíváme do Betléma, kde skutečně Vánoce začaly. Jaký význam má právě toto místo a co nám to prozrazuje o Božím plánu s každým z nás?

Naše dnešní oběti pro Boží království jsou investicí pro věčnost.

Jakým přínosem může být v dnešní době společenství křesťanů? A jak se může každý křesťan prakticky zapojit do společného života?

Efezským a povzbuzení k tomu, aby jeho základní pravdy změnily náš život. Stojí za to stát se tím, kým jsem v Kristu.

Před 2000 lety Ježíš založil církev. V čem je její přínos pro dnešní svět ve 21 stol.? Podívejme se na to ve světle evangelia.

Jak se správně v církvi napomínat? Poznejme klíč k pokorné lásce a upřímné konfrontaci.

Přijďte se společně modlit a chválit Pána Ježíše uprostřed Božích dětí.

Jak Ježíšův křest, ukřižování a Duch dosvědčují pravdivost Janova svědectví o Kristu?

Dnešní zamyšlení z Bible nám ukáže, jak pohled na Ježíše Krista vede k jistotě spasení a vítězství, které “přemáhá svět”.

Je pro nás přirozenější si stěžovat než poděkovat Pánu Bohu. Jak se učit chválit Boha i když je život těžký?

Můžeme si být jistí naší záchranou pro věčný život? Jak vyhrát bitvu s nejistotou v našem srdci?

Kdo má zodpovědnost za rozpoznání falešného učení? Jsou to teologové a bibličtí učenci? Jakou úlohu v tom má hrát každý křesťan?

Dá se rozpoznat pravá a falešná víra? Jak žít, abychom důvěřovali Ježíši v otázce naší spásy, zůstávali v trvalém vztahu s Bohem Otcem a drželi se jeho Slova?

Někteří tvrdí, že na hříchu nezáleží, jiní popírají, že označuje stav lidstva. Bible je zde jasná. Naše naděje je jen v evangeliu. Křesťané mohou s jistotou prožívat svůj vztah s Otcem, skrze víru v Ježíše, který se za nás přimlouvá.

1. list Janův se někdy vykladačům i čtenářům zdá složitý na pochopení. Přesto je tento text pro církev 21. stol. důležitý, protože ji chrání před nebezpečím falešných učitelů a motivuje věřící k radosti, posvěcení a jistotě.

Při narození Jana Křtitele vytryskla ze srdce jeho otce Zachariáše nádherná píseň. Je plná úžasných zpráv o tom, co Bůh udělal a dělá pro nás dnes.