V době plné nejistot k nám přichází starozákonní kniha Daniel se svým poselstvím o Boží svrchovanosti. První kapitola nám připomene okolnosti Danielova zajetí a jeho reakci na svízelnou situaci. Uprostřed našeho vlastního trápení můžeme vzhlížet ke Kristovu příkladu a spolehnout se na Boží zaslíbení.

Jakmile jednou uslyšíme evangelium, nemůžeme zůstat duchovně stát na místě: buď se přiblížíme Kristu nebo se od něj vzdálíme. Dokud nám Duch svatý neotevře oči, žijeme v temnotě a nevidíme světlo.

Je jen málo duchovních disciplín, které by byly obtížnější, a přesto tak nezbytné, jako je modlitba. Ježíš říká jasně: nikdy se nepřestávejte modlit! Náš Otec z nás má radost a chce se o nás starat. To ovšem není paušální příslib...

I když křesťanům hřích už nevládne, stále zůstává v našich životech. Každodenní pokání je proto nezbytné. Odpuštění není pocit, ale slib, že zapomeneme na křivdy, které jsme zažili. Ačkoli hřích má vždy nějaké následky, ti, kdo jsou milující a moudří, budou usilovat o smíření.

Můžeme nedůvěřovat Božímu zaopatření tím, že se staneme chamtivými a budeme očekávat víc, nebo tím, že se budeme přetěžovat, abychom se zaopatřili. Náš nebeský Otec ví, co je pro nás nejlepší, a zajímá se o naše potřeby. Díky tomu můžeme pilně pracovat, žít v bezpečí a být spokojeni v Boží dokonalé péči.

Každý věřící je občanem Božího království. Proč se ale modlíme "Přijď království tvé", jak nám to ukázal Ježíš? Když vyslovujeme tuto známou frázi, modlíme se za růst Božího království skrze obrácení. Žádáme, aby se Bůh stal jedinou autoritou našich životů, a s jistou nadějí očekáváme dovršení jeho vlády při jeho návratu.

Jsme-li Boží děti, snažíme se oslavovat Boží jméno ve všem, co děláme. Co ale znamená jeho jméno „posvěcovat“? Přijďte se zamýšlet nad další částí modlitby našeho Pána, Ježíše Krista.

Jak neuvěřitelně radikální je Ježíšovo učení v oslovení Boha jako „Otce“! Dnes začneme minisérii o modlitbě, ve které nás Kristus v prvé řadě vede k důvěře v Boha. Přijďte přijmout výzvu ke zdravým modlitebním návykům.

Dnešní příběh Marie a Marty ukazuje, že Marta měla špatné priority. Marie seděla u Kristových nohou a pozorně mu naslouchala. Ježíš Marii neopravoval za její činy, ale postoj. Jak moc je výkon důležitý pro nás?

V závěrečném zastavení nad proroctvím proroka Agea se zamyslíme nad významem svatosti v souvislosti s Božím požehnáním. Co konkrétně si z prorokovy výzvy máme „vzít k srdci“?

Následování Krista je spojeno s velkými nároky. V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem, ale odmítli ho následovat kvůli jiným prioritám. Opravdové učednictví však neponechává žádný prostor pro výmluvy, kompromisy nebo polovičatost. Je velmi nebezpečné odkládat odpověď na Ježíšovu výzvu, protože nikdy nevíme, kdy budeme mít příležitost ji znovu slyšet.

Je dobré se ohlížet zpátky nebo raději hledět kupředu? Prorok Ageus dostal jasné slovo od Boha, které mělo povzbudit k obnově zničeného chrámu v Jeruzalémě. Dnešní zamyšlení odhaluje Boží srdce, zdroje a Jeho plány s námi.

Co popřát na novou cestu našim dnešním křtěncům (a vlastně každému, kdo chce následovat Krista)? I v tom nám je Ježíš příkladem při vyslání svých učedníků. Na něm se učíme, že nic hmotného nemůže nahradit ztrátu naší duše; skutečná radost znamená vzdát se toho, co nám tento svět nabízí. Jako Ježíšovi učedníci musíme být připraveni sdílet se světem "chléb života" a být ochotni pro něj žít i zemřít.

Co mají společného Den sousedů (dnes v Lužánkách v 10 h), svátek letnic, a příběh muže, co bydlel v hrobě? Přijďte si poslechnout do parku. :-)

Kde je naše víra, když do našeho života přijdou bouře? Zamysleme se nad lekcí, kterou Ježíš udělil svým učedníkům na rozbouřeném moři. Možná v nás tento příběh vzbudí stejnou otázku, jakou si kladli tehdejší „spolucestující“...

Závěr Jakubova listu nás varuje, že žádný křesťan není imunní vůči bloudění od Ježíše. Ve skutečnosti jsme všichni náchylní k bloudění v myšlenkách a činech. Musíme projevovat milost, když bloudící vedeme od bludu zpět k Bohu veškeré milosti.

Jakubův důraz na odvážnou modlitbu je v závěru jeho dopisu spojen s vyznáváním hříchů. Na co bychom si měli dát pozor, čemu nás to učí a před čím nás to ochrání?

Možná podobně jako učedníci Ježíše hledáme smysl v Božích záměrech. Ježíš je po svém vzkříšení zbavil strachu. Jaké povzbuzení má evangelista Lukáš pro nás?

Co máme dělat, když čelíme vážné nemoci? Jakub svým čtenářům nařídil, aby modlitbu považovali za velmi důležitou, a požádal vedoucí představitele církve o modlitby víry. Síla modlitby pochází přímo od Boha. On uzdraví, jak si přeje.

V dobách soužení se nám často nechce modlit a v dobách hojnosti zapomínáme na Boha, který nám dává všechno dobré. Trápení by nás mělo vést k modlitbě a štěstí by mělo být impulzem ke chvále zaměřené na Boha. Takto jednat není přirozené; vyžaduje to nadpřirozené působení Ducha svatého v našich životech.

Ježíšova smrt se odlišuje od všech ostatních v lidských dějinách. Prožijme spolu čas rozjímání nad těmi výjimečnými událostmi, které se odehrály během ukřižování a pohřbu Božího Syna.

S blížícím se křížem Král vesmíru umýval učedníkům nohy. Proč by to Ježíš dělal? Mytí předznamenalo očištění, které měla přinést jeho krev na kříži. Ukázalo ale také pokoru, kterou mají jeho učedníci napodobovat i dnes.

Když Ježíš několik dní před svým ukřižováním vjížděl do Jeruzaléma, vzrušení z naděje, že nastolí své království, dosáhlo vrcholu. Lukášův popis Ježíšova triumfálního vjezdu ukazuje Krista v jeho rolích KRÁLE jedoucího na oslu, PROROKA plačícího nad Jeruzalémem a KNĚZE očišťujícího Boží chrám. Pro ty, kdo tyto pravdy skutečně chápou, je přirozenou reakcí život zasvěcený slávě Krista a jeho království.

Na Kalvárii byli spolu s Ježíšem ukřižováni dva zločinci. Ačkoli oba muže čekal stejný pozemský konec, pouze jeden z nich nakonec získal věčný život. Podívejme se na postoje srdce obou mužů a na to, jak jeden ze zločinců v poslední hodině nalezl milost, soucit a odpuštění Pána Ježíše. Stejně jako tento lotr se i každý z nás může pokořit před Kristovým křížem a být zachráněn.

Když byl Ježíš předveden před Piláta, římský vládce čelil silnému tlaku, aby udělal to, o čem věděl, že je špatné – a podlehl. Pilát nedokázal zůstat pevný a spravedlivý. Nevinný Kristus byl ukřižován, zatímco právě obviněný Barabáš byl osvobozen. Stejně jako tento vězeň, i my jsme se stali nevinnými, protože Ježíš vzal na sebe naši vinu a zemřel za nás.

Co se dělo těsně před Ježíšovou cestou na kříž, jak nám to popisuje Dr. Lukáš ve 23. kapitole svého evangelia? Následující měsíc si projdeme Ježíšovu cestu na popraviště a připravíme svá srdce na letošní Velikonoce. Začínáme u setkání zatvrzelého Heroda s Ježíšem. Přidejte se k nám.

Plánujete rádi? Dnešní studium nás varuje, abychom se nestali pyšnými nebo příliš sebejistými v našich plánech do budoucna. List Jakuba nám prakticky ukazuje, jak plánovat, a přitom pamatovat na pomíjivost života.

Všichni, kdo chtějí poznat a milovat Boha, musí začít tím, že se podřídí jeho autoritě. Když se podřizujeme Bohu, musíme také aktivně odolávat ďáblovi a bojovat proti jeho pokušením. Co měl Jakub na mysli, když své čtenáře a posluchače vybízel, aby si umyli ruce?

Někdy můžeme mít pocit, že se Bůh o naše utrpení nezajímá. Dr. Lukáš nám ale ve svém evangeliu připomíná, že Ježíš si nemocí, hříchu a smrti nejen všímal, ale přemáhal je. Uprostřed bolesti a utrpení projevil svou moc a soucit. Budeme i my takto jednat?

Ježíš často používal každodenní obrazy, aby sdělil neměnné pravdy. Zamysleme se nad čtyřmi z těchto slovních obrazů z Lukáše 6: slepý vede slepého, žák a učitel, tříska v oku našeho bratra a dobrý strom přinášející dobré ovoce. Jak moc je důležité se nejdřív věnovat vlastní sebereflexi, než se budeme snažit napravovat druhé?

Bůh dává svému lidu pravou moudrost, která přináší praktické a pozitivní změny v našem každodenním životě. Kniha Jakuba nás svým přímočarým přístupem učí rozdílu mezi moudrostí a vědomostmi. Přijďte se zamýšlet nad tím, jak získat pravou Boží moudrost z nebe

Díky pýše je snadné být přísný k chybám druhých a ignorovat své vlastní. V Lukášově evangeliu 6. kapitole nás Ježíš učí, že v osobních vztazích nemáme odsuzovat ani soudit, ale odpouštět. Co je třeba k tomu, abychom zrcadlili milosrdenství našeho Otce vůči druhým?

Nevíme, co nás čeká v roce 2023, ale víme, že náš Bůh je úžasný. Je veliký, důstojný, slavný, dobrotivý, spravedlivý, dobrotivý, milostivý… Nechme k nám promluvit krále Davida v jeho posledním Žalmu 145 a tento rok bude naplněný chválou našemu Bohu a Pánu.

Když zbožný muž Simeon uviděl malého Ježíše, zpíval píseň s působivým vánočním poselstvím. Téma písně je tématem celé Bible: skrze Krista pro nás Bůh udělal to, co jsme sami pro sebe udělat nemohli. Boží dar je sice nabídnut všem, ale co s ním uděláme?

Při narození Jana Křtitele chválil jeho otec Zachariáš Boha v písni plné odkazů na dějiny Izraele. Jeho slova oznamovala příchod Hospodinovy spásy, předznamenané Janovým narozením. Pokud nepochopíme Kristovo narození ve světle Starého zákona, unikne nám význam této nejvýznamnější události světových dějin. Pojďme spolu prozkoumat Starý i Nový zákon a věčný Boží plán vykoupení, který se uskutečnil v Ježíši Kristu.

Jak napravit elitářský postoj a pohrdání těmi, kteří jsou sociálně znevýhodněni? Láska není emocionální náboj, ale soustředěné úsilí vůle pečovat o druhé a projevovat jim milosrdenství za hranice naší zóny pohodlí. Jakub vyzývá křesťany, aby se ke všem lidem chovali s úctou a důstojností bez ohledu na jejich vzdělání, finance, společenské postavení nebo rasu.

V kázání s názvem „Buď sám sebou“ se kazatel Petr Coufal zamýšlí nad otázkou: Kým skutečně v Kristu jsem? Apoštol Pavel v úvodních verších 12. kapitoly listu Římanům vyzývá své čtenáře, aby svá těla přinášeli jako živou, svatou a Bohu milou oběť. Jaký dopad má vědomí této oběti na životy těch, kteří jdou dnes

V reakci na zprávu, že porodí Mesiáše, se Maria rozezpívala. Její slova, zaznamenaná v Lukášově evangeliu, odhalují její oddanost Bohu a ochotu důvěřovat mu a poslouchat ho. Zaposlouchejme se do Mariina chvalozpěvu plného Boží péče o svůj lid, Jeho moci nad stvořením a Jeho překypujícího milosrdenství.

Ježíš není náplastí, kterou bychom měli přidat k životu, který už máme, nebo k náboženství, které marně dodržujeme; nepřišel, aby vylepšil to, kým a čím jsme, ale aby nás učinil zcela novými.

Kristus nás zve k nádhernému životu. Jeho volání ale vede k naprostému oddání se, plnému následování. Zve ke 100% zápalu pro věci Jeho království. Jak se dnes postavíme k jeho výzvě?

Ovoce Ducha svatého je …sebeovládání. Jak je těžké projevit toto ovoce při ovládání jazyka. Jakub nám předkládá stručný test naší víry. Odvážíme se…?

Ježíš byl vynikajícím kazatelem. Někteří jeho posluchači se báli, jiní byli pohoršeni – ale mnozí také uvěřili. Pojďte společně žasnout nad sílou jeho učení a přemýšlet nad poselstvím církve pro dnešek.

Vděčné srdce by mělo být jedním z hlavních rysů, které charakterizují život křesťana. V den DÍKŮVZDÁNÍ nám Písmo připomíná potřebu vděčnosti bez ohledu na okolnosti. Můžeme zůstat vděční, když přijdou problémy, jen díky Boží milosti, která nám otevírá oči pro jeho věrnost a lásku.

Pokušení sice nepochází od Boha, ale Bůh je dopouští, aby nás vyzkoušel. Ale ďábel se nás snaží zdeptat a zničit. Naší reakcí na pokušení by mělo být důsledné vyhnutí se hříchu. Převezmeme osobní odpovědnost za to, aby naše touhy nepřerostly v hřích? Lékem proti pokušení je hluboké přesvědčení o neměnné Boží dobrotě.

„Startup je uvedení do provozu nového produktu nebo služby, vytvořených v podmínkách extrémní nejistoty.“ (Wikipedie) Ježíšův křest znamenal začátek jeho služby pro naši záchranu. Za jakých podmínek se odehrál a co nám tím chtěl Bůh říct?

Po stovkách let prorockého mlčení přineslo vystoupení Jana Křtitele velkou naději. Mnozí, kteří si ho přišli poslechnout, spekulovali, že právě Jan je Mesiáš, na kterého čekali. Co udělal Jan, aby tato falešná očekávání uvedl na pravou míru a připravil je na příchod Krista? Jan hlásal soud a naději a křtem poukazoval na spásu, kterou Kristus přinese všem, kdo uvěří.

První kapitola Jakuba rychle přechází od zkoušek ke zralosti a moudrosti. Když začneme vnímat zkoušky jako výsadu, můžeme objevit radost a zralost. Jde o nadpřirozený proces. Jak vypadá moudrost v našem životě a jak o ni Boha bez pochybností prosit?

Nová série kázání vychází z evangelia podle doktora Lukáše. Vánoční úvod necháme na později (spoiler?) a pustíme se rovnou do 3. kapitoly. Jan Křtitel byl úžasný kazatel. Co k němu přitahovaly zástupy lidí? Byl to jeho divný outfit, speciální dieta a výjimečné lokace? Nebo to bylo něco víc?

Novozákonní kniha Jakuba (Ježíšova bratra) je velmi praktickým listem, který se zaměřuje na chování křesťana v běžném životě. Novou sérii kázání začneme krátkým přehledem dopisu a poté přejdeme k prvnímu tématu: v životě každého z nás se objevují zkoušky, ale Bůh umožňuje věřícím prožívat radost i uprostřed obtížných okolností.

Radikální učedník se vyznačuje podobností svému učiteli. Inspirací k přemýšlení nad naší (ne)podobností Kristu nám bude 2. kapitola knihy Johna Stotta “Radikální učedník”. Uvedeme si příklady z Nového zákona, které nám pomohou vidět praktické dopady na náš život.