Samuelovy zachycují návrat krále Davida po Abšalómově vzpouře, jeho zápas s věrností a zradou a důležitost odpuštění a smíření. David čelí následkům minulých hříchů, kdy spravedlnost vyžaduje nápravu, a zůstává pevný ve víře v Boží ochranu. Jeho závěrečná píseň díků je oslavou Boží věrnosti a stálosti jako skály a útočiště. Tato pasáž je mocným svědectvím o důvěře, vděčnosti a spravedlnosti.

V Římanům 7 nás Pavel provází vnitřním zápasem, který známe všichni – napětím mezi touhou konat dobro a skutečností, že opakovaně padáme. „Nečiním dobro, které chci, ale zlo, které nechci,“ vyjadřuje tuto bolestně známou zkušenost. Vrcholí otázkou: „Kdo mě z pout mých vysvobodí?“ Tato kapitola nám připomíná, že zákon odhaluje naše hříchy, ale osvobodit nás nemůže. Potřebujeme Krista, který nám přináší naději, že nejsme ponecháni sami sobě, ale jsme v jeho rukou osvobozeni k novému životu v Duchu.

Apoštol Pavel v Římanům 5,1-11 mluví o radosti, kterou můžeme zažívat, když jsme ospravedlněni vírou. Mluví o tom, že se můžeme chlubit Bohem – radovat se z toho, co pro nás udělal. Kristus za nás zemřel, i když jsme si to nezasloužili, a díky němu jsme smířeni s Bohem. Ta radost není jen nějaký pocit, ale hluboká jistota, že Bůh je s námi a pro nás, a to nám dává sílu i radost, kterou můžeme sdílet s ostatními.

V našem studiu 2 knihy Samuelovi nám kapitoly 5 až 10 ukazují Davidovo rostoucí království a jeho vítězství nad nepřáteli, včetně dobytí Jeruzaléma a přivezení Archy. Uprostřed těchto úspěchů David ukazuje pokoru v modlitbě, když přijímá Boží “ne” ohledně stavby chrámu. Dalším projevem jeho laskavosti je pomoc Mefíbóšetovi, vnukovi Saula, kterého přijal do svého domu. David jednal s laskavostí a soucitem i přes svou moc a postavení, čímž ukázal, že je mužem podle Božího srdce.

Na den díkůvzdání se společně zamyslíme nad poselstvím 4. kapitoly listu Římanům, kde Pavlův příklad Abrahama odhaluje, jak Boží zaslíbení a věrnost posilují naši víru a dávají nám hluboké důvody k vděčnosti.

V naší sérii výkladů starozákonních knih Samuelových se zaměřujeme na Boží služebníky a jejich reakce na životní výzvy. Davidův příběh v nás může vyvolávat smíšené pocity – jeho život je plný kontrastů, je zároveň hříšníkem i svatým. Tento příběh o muži, který hluboce miloval Boha, ale často padal, nám připomíná nesmírnou velikost Boží milosti, která Davida neopustila ani přes jeho četná selhání.

Dnes večer dojdeme až na konec života krále Saula, který nepřestal pronásledovat nevinného Davida. Ale přešlapy, intriky a hřích se nevyhýbali ani Božímu služebníku Davidovi. Poučný je ale i respekt Abigail a boje za svobodu v závěru 1 knihy Samuelovy. Čemu se můžeme naučit z těchto příběhů?

Anotaci ke dnešnímu textu by pronásledovaný David napsal asi takto: „Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina.“ Boží služebník David je nám příkladem člověka, který svěřil svou cestu Hospodinu. Věděl, že Bůh má dokonalý plán i v té nejtěžší situaci života.

Na začátku dopisu římské církvi slyšíme Pavlovo pozoruhodné prohlášení o evangeliu, které kázal. Pavel byl odvážný ve sdílení dobré zprávy, kterou měl tak rád. Ona má moc zachránit kohokoli, bez ohledu na rasu, etnicitu nebo kulturu. Opravdu každý může prožít zachraňující moc evangelia skrze důvěru v Ježíše Krista.

Jaké jsou klíčové prvky pro rozvoj skutečného přátelství? Kapitoly 19 až 21 z první knihy Samuelovy líčí příběh velkého přátelství mezi Davidem a Jonatanem. Sledujeme-li, jak se jejich vztah vyvíjí a obstojí v náročných situacích, můžeme získat cenné poznatky pro budování vlastních hlubokých a trvalých přátelství.

Začínáme novou sérii kázání na základě listu Římanům, který představuje klíčový text apoštola Pavla pro pochopení teologických základů křesťanské víry. V dnešním úvodu budeme hovořit o významu vděčnosti za evangelium a připomeneme si, jak zásadní je sdílení duchovních darů a služba druhým pro budování a upevňování vztahů v církvi.

Příběh Davida a Goliáše je příběhem vítězství i zkoušek. Neztrácejme odvahu navzdory zkouškám, které nás potkávají. S Boží pomocí můžeme nad „obry“ v našem životě zvítězit.

Často idylicky zobrazovaný Ježíš drsně vyhnal obchodníky z nádvoří chrámu v Jeruzalémě. Proč to udělal? Co to znamená pro naše tělo, které je chrámem Božího Ducha? Jak můžeme chránit naše tělo a srdce, aby z nich nebylo “doupě lupičů”, ale “dům modlitby”?

Když dáváme dárky, doufáme, že jimi zlepšíme život obdarovaných nebo jim dokonce pomohou změnit svět k lepšímu. V podobenství o deseti hřivnách Ježíš svým následovníkům vyprávěl o králi, jehož dary byly také určeny k užitku, ne ke hromadění. Boží dar dobré zprávy o spasení, který jsme dostali při přijetí do jeho království, je určen k investování. Jak využíváme jeho dar evangelia?

Můžeme říct, že život Samsona je životem velkého a zároveň chybujícího hrdiny. Někteří jeho hrdinství srovnávají s Robinem Hoodem. Jak by se asi odvíjel Samsonův příběh, kdyby svůj život dal cele Bohu a chodil v Jeho síle? A co naše důvěra v Boha, který si nás dokáže použít navzdory našim chybám?

V dnešním úryvku z Lukášova evangelia nám Ježíš připomíná, že Bůh vždy přijímal pokorné a vzdoroval pyšným. Abychom zdědili věčný život, musíme se mu bezvýhradně odevzdat, protože jen skrze Boha je vstup do jeho království vůbec možný.

Podobně jako Gedeón jednal i soudce Jiftách velmi drsně. Jeho kruté jednání se nám v naší kultuře těžko chápe a soudí. Byl to také jen člověk, i on chyboval vůči Bohu. Všichni hřešíme proti Bohu, ale nás všechny chce Bůh použít. Otázkou je: Jsme Jeho služebníci?

Gedeonův příběh ukazuje, že Bůh může proměnit ty, kteří mu důvěřují a následují ho. Gedeon, původně ustrašený, byl andělem nazván „udatným bohatýrem“ a dosáhl vítězství nad Midjánci. Díky své víře a poslušnosti Bohu se stal mužem, jakým ho Bůh viděl. I my můžeme být proměněni, pokud Bohu plně důvěřujeme a dovolíme mu, aby nás vedl a posiloval v naplňování jeho úkolů.

Na začátku knihy Soudců vidíme, že Izraelci, stejně jako my, často důvěřovali něčemu jinému než Bohu. Když byli zoufalí, připomínali si Jeho sliby. I když jsme se rozhodli následovat Boha, často volíme nesprávné cesty vedoucí ke zkáze, dokud se neobrátíme zpět k Bohu. Navzdory našim hříchům nám Bůh slibuje odpuštění a svobodu, když k Němu voláme. I když jsme Bohu nevěrní, On zůstává věrný.

Ve Skutcích apoštolů Lukáš popisuje, jak Bůh použil Pavlovo hlásání evangelia, aby se dotkl srdce místní obchodnice jménem Lydie. Dnes uslyšíme svědectví dvou sester, které podobně jako Lydie zareagovaly na poselství evangelia a dávají se dnes pokřtít. Přijďte i vy, naslouchejte a udělejte další krok na cestě víry.

Kdo uvěří v Ježíše Krista, stává se novým stvořením. Bůh v nás žije prostřednictvím svého Svatého Ducha. Když skrze službu projevujeme Bohu naši lásku a úctu, Ježíš si nás použije jako své služebníky, kdekoliv budeme.

Vtělený Bůh Ježíš učil své učedníky skrze otázky. Celou řadu otázek nám dává i text ze začátku 17. kapitoly Lukášova evangelia. Dovolme Duchu svatému, aby nám otevřel vnitřní zrak pro zkoumání naší cesty víry před Bohem.

Ježíš často varoval před realitou pokušení v tomto světě, ale zároveň dal svým učedníkům obtížný příkaz: "Dávejte pozor i na sebe." Jedině, když budeme bdít sami nad sebou, můžeme díky Boží milosti pomáhat i druhým.

Kdosi řekl, že jako první člověk ztrácí paměť… A právě si nemohu vzpomenout, kdo to řekl! Bůh nás neustále zahrnuje ochranou, zaopatřením, vedením a odpovídá na naše modlitby. Ale jak plyne čas, naše životy jsou naplněny novými starostmi, máme tendenci zapomínat. Dnešní Jozuova lekce nám připomíná to důležité...

Podobenství o marnotratném synu si často představujeme jako příběh o vzpurném mladíkovi, který promrhá své dědictví a vrátí se do milující náruče svého otce. Dnes zaměříme naši pozornost na často přehlíženého staršího bratra. Stěžoval si na nespravedlnost z otcovy strany. Ale i starší bratr potřeboval Otcovu zachraňující milost – stejně jako my.

Ještě před začátkem času uzavřel Ježíš se svým Otcem smlouvu, že zachrání svůj lid od hříchů. Kristus nesl Boží hněv místo hříšníků. Trest, který jsme si zasloužili, byl vložen na Krista. Ježíš Kristus zvítězil nad hříchem! Vstal z mrtvých a žije! Důkazy jsou jasné. Nyní můžeme být osvobozeni od viny za hřích, pokud věříme v toto úžasné dílo. Pokud věříme v Ježíšovo vítězství, máme život - a to dokonce věčný!

V podobenství o marnotratném synovi vidíme obraz Boží lásky ke ztraceným: když se syn po své vzpouře vrací domů, otec ho přivítá s otevřenou náručí. Stejně jako otec marnotratného syna je i Bůh milostivý a vítá doma všechny, kdo se odvrátí od svého hříchu.

Ježíš měl kolem sebe rostoucí zástupy. Neměl ale radost z pouhé zvědavosti. Šlo mu o opravdovou oddanost. Obrátil se ke svým následovníkům a s mrazivou otevřeností mluvil o rozdílu mezi tím, když je člověk divákem, nebo učedníkem…

Co děláme, když ztratíme něco cenného? Podobenství o ztracené ovci a ztracené minci nás seznamují s pastýřem a ženou, kteří vše odloží, dokud nenajdou to, co ztratili. Je to krásný obraz Boží lásky hledající ztracené hříšníky. Co nás chtěl Ježíš naučit o našem následování Boha a k čemu nás může dnešní text povzbudit?

Kdyby byl Ježíš dnes členem církve, myslíte, že by jen navštěvoval bohoslužby, možná něco občas přispěl, a jinak se nezapojil? Odpověď znáte. Jak se ale můžeme zapojit my? Jaké mám dary a proč jimi vlastně sloužit?

V Danielově posledním vidění je položena otázka: "Kdy nastane konec?". Důležitá otázka, která je spojena s naší touhou po poznání budoucích věcí. Jakou odpověď dostal Daniel a jaká jistota z textu pramení pro nás dnes?

Je společenství s druhými křesťany jenom duchovním luxusem a nadstavbou k osobní zbožnosti, nebo je spíše nezbytné pro prohlubování a obohacování každého věřícího? Pojďme společně hledat odpovědi v prvním kázání nové série “Církev jako #...”

Daniel 11 zaznamenává poselství od Boha, které Daniel obdržel, aby mu pomohl vzpomenout si na Boží věrnost uprostřed jejich těžkostí. I když pozemské říše povstávají a padají, Bůh je navždy na svém trůnu a je naší jedinou útěchou v životě i ve smrti. Zlo, které je nakonec ztělesněno v Antikristu, je předobrazem vzpoury lidí v průběhu dějin, kteří se stavěli do opozice vůči Boží vládě a panování. V tom všem je však Bůh neměnný. Přemůže každého, kdo se mu staví na odpor, a splní všechna zaslíbení, která dal svému lidu v Kristu Králi.

Na prahu nového roku nás Boží slovo zve k zahájení cesty modlitby. V dnešním žalmu krále Davida slyšíme nejen hlasitý projev Boží moci, ale také vidíme živé obrazy Jeho záchrany. Pojďme se spolu zamyslet nad Božím vysvobozením v našich životech a otevřeme svá srdce Božímu Duchu, aby nás vedl k vyjádření vděčnosti a chvály.

Když někoho miluješ, chceš s ním mluvit – a totéž by mělo platit i pro náš vztah s Bohem. V 9. kapitole knihy Daniel nacházíme úžasný příklad věrné modlitby. Horší je to s pochopením Boží odpovědi v podobě zjevení, které následuje … Daniel to pochopil.

Tento temný svět potřebuje Spasitele! Spasitele, který už přišel na svět. Při svém narození od mudrců dostal dar hodný krále – zlato. Ježíš je skutečně Pánem všech pánů, Králem všech králů. Ó, pojďme, pokloňme se Ježíši.

V Danielovi 8 se rozehrává další neuvěřitelně zajímavá scéna, kde prorok zažívá docela drama. Tato vidění jsou duchovním povzbuzením pro věřící v časech zkoušek a utrpení. Bůh nám tu vzkazuje, že i když se občas věci zdají neřešitelné, v konečném důsledku vždy vyhraje dobro nad zlem. Tak nám dává sílu a naději, abychom mohli čelit všem výzvám, co nám život přináší.

Propojení křtu a první adventní neděle najdeme v textu popisujícím začátek služby Jana Křtitele. Přijďte se potěšit vyznáním našich křtěnců a inspirovat se pohledem na duchovní rozměr obou událostí.

Poté, co Ježíš mluvil o pokání, položil někdo ze zástupu otázku: "Opravdu bude spaseno jen málo lidí?" Ježíšova odpověď – že jednoho dne se dveře do nebe zavřou a ti, kdo ho nepoznali, nebudou vpuštěni na věčnost s ním – je jednou z nejmrazivějších v celém Písmu. Zamysleme se spolu nad Ježíšovou odpovědí a připravme se na Advent.

Jaké je Boží království? A jak se každý z nás může na tomto království podílet? Navzdory zdánlivě malým předpokladům není Kristova proměňující moc v našem světě nijak omezena.

Když Ježíš v sobotu uzdravil zmrzačenou ženu, poskytl krásný – a kontroverzní – pohled na podstatu Božího "království". Ježíšův obdivuhodný čin lásky nám ukazuje jeho zájem o každého, kdekoliv, kdykoliv.

Když skupinu Galilejců postihla tragédie, někteří se zeptali Ježíše, zda se jim takové neštěstí přihodilo proto, že byli horší hříšníci. Odpověděl, že ne, ale pokračoval ve vysvětlování, že všichni lidé musí činit pokání ze svých hříchů, jinak zahynou. Bez pokání budeme všichni čelit spravedlivému Božímu soudu. Nepromarněme jeho milosrdnou trpělivost vůči nám a raději čiňme pokání, dokud je ještě čas.

V nové sérii vyučování s názvem „palčivé otázky“ začínáme se žhavým tématem „vyučování žen v církvi“. Po prozkoumání textů zejména z 1. listu Korintským 11,3-16; 1 Korintským 14,33-40 a 1. Timoteovi 2,8-15 bude následovat také diskuse.

Proč Ježíš řekl svým učedníkům, že přišel, aby na zemi přinesl rozdělení? Když Ježíš proměňuje náš život, často se zdá být vzhůru nohama, a to i našim nejbližším. Rozdělení sice není cílem křesťanství, ale může být jeho vedlejším produktem, protože evangelium radikálně mění naši oddanost.

Sečti dary, je tu díkůvzdání.

Bůh Nebúkadnesara ve snu varoval, aby činil pokání ze své vzpoury a pýchy, ale on pokračoval v hříchu a spoléhal na své vlastní království a autoritu. Boží velké milosrdenství dává každému člověku příležitost činit pokání a obrátit se k němu, ale pokud to odmítneme, čeká nás jeho spravedlnost. Pochopení Boží svrchovanosti nás buď vyprovokuje ke vzpouře, nebo nás přitáhne k pokornému sklonění se před tím, kdo ustanovuje a odstraňuje vládce země.

Každý z nás se setká s Bohem. Dřív nebo později. Jsme připraveni? V dnešním podobenství nám Ježíš připomíná potřebu i způsob ke správné přípravě na jeho druhý příchod.

Mnoho křesťanů odvádí od Kristova království bohatství nebo starosti, jako v Ježíšově podobenství o bohatém muži. Sebestřednost může pohltit každého. I když se necítíme bohatí, můžeme propadnout chamtivosti, a přitom si neuvědomovat krátkost našich dnů.

Opravdové, odvážné následování Krista: To je aktuální poselství Ježíše Krista i pro dnešek. Ježíš své následovníky vybízí, aby se vyvarovali pokrytectví, důvěřovali Bohu, když jsou pronásledováni, a nikdy se nedopustili neodpustitelného hříchu přičítáním působení Ducha svatého ďáblu. Docela odvážná témata, nemyslíte?

Když bylo třeba, Ježíš nechodil kolem horké kaše. Dnes se podíváme na jeho tři výtky na adresu učitelů zákona: zatěžovali lid zbytečnými pravidly, podíleli se na pronásledování proroků svými otci a žalostně odváděli lid od pravého klíče k Písmu, od Krista. I my bychom se měli cvičit v sebezkoumání, abychom byli opatrní a nesváděli ostatní na scestí.