Lot se nechal snadno ovlivnit okolím a padl v bitvě do zajetí. Abramovo strategické pronásledování a záchrana jeho synovce nám připomíná Kristovu výzvu k záchraně hynoucích lidí v našem světě. Čemu se můžeme naučit z této těžké lekce ze života Lota?

Hádky v jakékoli podobě jsou zlem, které pramení z naší hříšné přirozenosti. Ve 13. kapitole knihy Genesis se Abram a Lot dostali do sporu mezi svými pastýři a Abram si zvolil cestu pokoje. Prozkoumáme spolu kořeny a důsledky hádek, i cestu z nich. Jak můžeme díky Kristu být ve svých vztazích tvůrci pokoje?

Bůh jedná od stvoření až po dnes. Naše poslušná odpověď na jeho výzvu a záměr může mít dopad daleko za hranicemi toho, co vidíme. Abram se vydal na cestu víry v naprosté důvěře, oddán Božím záměrům, které s ním Bůh zamýšlí. V následující sérii kázání se zamyslíme nad tím, čím se vyznačuje naše vlastní cesta.

Jak zcela prakticky vítězit v duchovním boji s našim protivníkem ďáblem, navzdory naší slabosti. Přijďte se společně ohlédnout za tím, co už víme, a připomenout si pravdu o našem vítězství v Kristu.

Dnes je velký den! Budeme svědky křtu ponořením 14 sester a bratrů v Kristu. Také pro ně platí, že Bible není obyčejná kniha. Je to Boží zbraň. Tato jasná, autoritativní a relevantní kniha je zásadní pro poznání Boha, ale také pro celý náš život víry s Kristem. Pomáhá nám vytrvat na správné cestě, uschopňuje k obraně před ďáblovým obviňováním, a také…

Vezměte štít víry. Nepřítel je krutý a neúprosný, ale Kristus zvítězil a jeho vítězství je také naším vítězstvím.

Jak je možné být v dnešní pohnuté době neustále vděčný?

Ať si to uvědomuji nebo ne, denně jsem pod palbou satanových šípů strachu, zklamání, pochybností. Jak se mám účinně bránit?

Stejně jako učedníci na cestě do Emauz často nevíme, co má Ježíš za lubem. Naštěstí stejně jako On měl trpělivost s nimi, má trpělivost i s námi. Odkazuje nás zpět k Božímu slovu a vyzývá svůj lid, aby čekal na moc Božího Ducha. Jak ukazuje Bible a dějiny, křesťané vyzbrojení Slovem a Duchem mohou změnit svět.

Kristus je vzkříšený! Haleluja! Přijďte se radovat i poučit z Ježíšovy lekce nezaslouženého odpuštění a z dobré zprávy o novém životě, kterou Ježíš ukázal apoštolu Petrovi.

Jeden z nejvýraznějších příkladů Ježíšovy pokory se odehrál v noci, kdy byl zrazen: Stvořitel umyl nohy učedníkům, které stvořil – včetně svého zrádce. Abychom byli jako Kristus, musíme být i my ochotni sklonit se a sloužit lidem kolem sebe – nejen svým přátelům, ale i nepřátelům.

Bez služby zaměřené na evangelium hrozí, že se církev bude řídit jen přáními a pocity. Slova apoštola Pavla o jeho vlastní službě jsou vzorem jak pro jeho dobu, tak pro všechny služebníky evangelia i dnes. Během své služby uplatňoval dvojí strategii: snažil se, aby Boží slovo bylo všem známé a aby Boží lid byl co nejvíce zralý.

Co to znamená zarmucovat Ducha svatého? Proč je tak důležité zanechání nespravedlnosti a napodobování Krista v jeho laskavosti a odpuštění? Chovat v sobě negativní emoce vůči lidem nebo okolnostem, které nám způsobily bolest, se zdá být poměrně neškodné. K čemu nás povede dnešní oddíl?

Ať se nám to líbí nebo ne, duchovní dospívání je neodmyslitelně spojeno se zapojením do místního společenství církve. Právě tam dorůstáme pravdivosti v lásce, právě tam máme jedinečnou příležitost podílet se na společné službě evangelia.

Apoštol Pavel radí mladému kazateli, jak správně pečovat o vdovy, ale také jak se chovat ke starším i mladším mužům a ženám. Církev hraje důležitou úlohu v pomoci potřebným, ale péče o příbuzné je nespornou křesťanovou povinností.

V nové sérii kázání s názvem „U nás doma“ se budeme zamýšlet nad tématy z 1. listu Timoteovi. Domov poskytuje jistotu a bezpečí. A stejně jako chráníme fyzický domov, je třeba chránit naše domovy a společenství i duchovně. Falešné křesťanství je pro církev i dnes velkou výzvou. Jak poznáme zdravém učení, abychom mohli i „u nás doma“ správně žít svou víru a rozpoznat omyly v učení?

Apoštol Pavel nám připomíná, že v církvi nejde o jednu organizaci. V Kristu jsme povoláni k jednotě, která se vymyká kulturním očekáváním, a svědčí o Boží moci a milosti. Co tato jednota v Duchu znamená a proč na ní záleží?

Když Bůh někoho zachrání, přijímá ho do své rodiny, bez ohledu na jeho/její postavení. Duch svatý v každém křesťanovi působí. Když církev funguje jako rodina, přináší to slávu Bohu a růst a povzbuzení každému členu.

Poté, co se Pavel v listu Efezským 3 modlil za své čtenáře, začal chválit dokonalého a mocného Boha, který vyslyší naše prosby. Naše chvály je třeba zakládat na chápání Boha jako Stvořitele, jak se nám zjevuje v Bibli. Jak u Boha hledat milost a moc, a žít tak, abychom mu přinášeli chválu?

Známé verše z konce Matoušova evangelia jsou tzv. Velkým posláním pro všechny následovníky Pána Ježíše Krista. K čemu nás vlastně vede Ježíš v našich obyčejných životech, když nám dává tak neobyčejné poslání.

Evangelium o Ježíši Kristu není hádanka, kterou lze vyřešit lidskou dedukcí nebo rozumem, ale zázrak, který lze poznat pouze životodárným působením Ducha svatého.

Novoroční kázání na verš sboru pro rok 2022 zní: “Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce...” Tuto výzvu najdeme v Bibli ve Staré i Nové smlouvě. Najdeme pro ni místo i v našem srdci?

“Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.” Připomeňme si, proč přišlo v Ježíši Kristu na svět zázračné světlo do temnoty našich dnů.

Dnes nahlédneme do zákulisí Vánoc s otázkou: Kdo první zaslechl zvěst anděla a jak ji přijal? Proč toto poselství o spasení pro všechny lidi rezonuje i s námi dnes? A jaká bude tvoje odpověď na tuto radostnou zprávu?

V naší sérii “Zákulisí Vánoc” se tentokrát podíváme do Betléma, kde skutečně Vánoce začaly. Jaký význam má právě toto místo a co nám to prozrazuje o Božím plánu s každým z nás?

Naše dnešní oběti pro Boží království jsou investicí pro věčnost.

Jakým přínosem může být v dnešní době společenství křesťanů? A jak se může každý křesťan prakticky zapojit do společného života?

Efezským a povzbuzení k tomu, aby jeho základní pravdy změnily náš život. Stojí za to stát se tím, kým jsem v Kristu.

Před 2000 lety Ježíš založil církev. V čem je její přínos pro dnešní svět ve 21 stol.? Podívejme se na to ve světle evangelia.

Jak se správně v církvi napomínat? Poznejme klíč k pokorné lásce a upřímné konfrontaci.

Přijďte se společně modlit a chválit Pána Ježíše uprostřed Božích dětí.

Jak Ježíšův křest, ukřižování a Duch dosvědčují pravdivost Janova svědectví o Kristu?

Dnešní zamyšlení z Bible nám ukáže, jak pohled na Ježíše Krista vede k jistotě spasení a vítězství, které “přemáhá svět”.

Je pro nás přirozenější si stěžovat než poděkovat Pánu Bohu. Jak se učit chválit Boha i když je život těžký?

Můžeme si být jistí naší záchranou pro věčný život? Jak vyhrát bitvu s nejistotou v našem srdci?

Kdo má zodpovědnost za rozpoznání falešného učení? Jsou to teologové a bibličtí učenci? Jakou úlohu v tom má hrát každý křesťan?

Dá se rozpoznat pravá a falešná víra? Jak žít, abychom důvěřovali Ježíši v otázce naší spásy, zůstávali v trvalém vztahu s Bohem Otcem a drželi se jeho Slova?

Někteří tvrdí, že na hříchu nezáleží, jiní popírají, že označuje stav lidstva. Bible je zde jasná. Naše naděje je jen v evangeliu. Křesťané mohou s jistotou prožívat svůj vztah s Otcem, skrze víru v Ježíše, který se za nás přimlouvá.

1. list Janův se někdy vykladačům i čtenářům zdá složitý na pochopení. Přesto je tento text pro církev 21. stol. důležitý, protože ji chrání před nebezpečím falešných učitelů a motivuje věřící k radosti, posvěcení a jistotě.

Při narození Jana Křtitele vytryskla ze srdce jeho otce Zachariáše nádherná píseň. Je plná úžasných zpráv o tom, co Bůh udělal a dělá pro nás dnes.