Upřímně, mladému Samuelovi vůbec nezávidím situaci, do které se mezi kněžími v Šílu dostal. Významní vedoucí, synové samotného velekněze, si dělali, co chtěli. Doslova, a dost bezohledně. Velekněz se na ně sice mračil, jenže tím tak zhruba skončil. Takže co zmůže – a co nezmůže – v takové situaci mladý kluk, který se teprve zaučuje a nikdo ho pořádně neposlouchá?

Chtěli byste zažít velké Boží vysvobození? Uzdravení z těžké nemoci? Vysvobození ze svízelné situace? Malomocným z našeho příběhu se to skutečně přihodilo. Jenže on se předně týká něčeho jiného: Toho, co se bude dít potom. Potom, co vás vytáhnou ze studny, co konečně vybloudíte ven z lesa, co nemoc zmizí a vy můžete zpátky k rodině. I na tom totiž docela dost záleží.

Tuto neděli nás čeká složité a bolavé téma, a popravdě, Ježíš nám to vůbec neulehčuje. Když si totiž jeho odpověď na otázku: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ vyslechli jeho učedníci, přišlo jim na první pohled lepší vůbec do chomoutu nelézt. Museli s ní zápasit. Je tedy dost pravděpodobné, že zápasit budeme i my.

V celém Jeruzalémě to vře. Davy očekávají vzestup Mesiáše a brzké vyhnání Římanů. Obyčejní židé vzrušeně debatují a přou se. Zrádci se plíží po nocích a za třicet stříbrných prodávají své nejbližší přátele. Někdo plánuje vraždu. Ale tady v horní místnosti, v samotném oku celé bouře, je klid a celkem pohoda. Otec totiž dopřál svému Synovi to, po čem velmi toužil – chvíli úlevy a odpočinku, večeři s přáteli.

Jak člověk reaguje, když se nedaří? Když něco chce, touží, usiluje, namáhá se – a narazí na nezájem až odpor, který přes všechnu snahu není schopen prolomit. Proč se na to ptám? Protože i pár slov v takové situaci vám leckdy o člověku hodně prozradí, o jeho srdci, pohnutkách, síle i charakteru. Pojďme se tedy podívat, co zjistíme o Božím srdci, když se do takové situace dostane On.

Alkohol. Podle toho, koho se zeptáte, jde buď o největší požehnání pro lidstvo od dob, kdy (prý) Prométheus přinesl z Olympu oheň – nebo o nejhorší metlu hned po smrti, moru, hladu a válce. A jak už to bývá, pravda i život jsou samozřejmě o nějaký ten kousíček složitější. Podíváme se tedy společně, co z toho lidé mají, co někdy dostanou, i když o to nestojí, a nakonec, co je lepší než víno.

Už jste někdy sledovali, jak se dva vám blízcí, jinak velmi rozumní a chytří lidé, nejdřív o něco pohádají, pak se rozkmotří, a nakonec si nemůžou přijít na jméno? Pokud ano, tak budete Jakubovi rozumět. I on totiž sledoval podobné věci ve vlastním sboru, a kladl si přitom někdy až zoufalou otázku: „Kde se to v těch lidech bere?“ A my se společně podíváme, na co přišel.

Mohlo by se to dnes u nás ještě stát? Že by někdo dostal vynadáno, protože si v neděli na výletě utrhl jablko? Nebo že v neděli někoho uzdravil? Těžko. Takže se nás dnešní příběh netýká? Inu, týká. Lidská tradice je totiž – tehdy i dnes – pořád jako oheň: Je to dobrý sluha, ale prachšpatný pán. Takže díky Bohu, že to není pán nejvyšší, „Pán nad sobotou“

Někdo řekl, že církev nechce mluvit o sexu a svět zase nechce mluvit o smrti. Křesťan by se však neměl bát o smrti mluvit – a nejen mluvit, nemá se bát ani smrti samotné. Není to pro něj totiž jen strašák na konci tunelu, který ho jednoho ošklivého dne obere o vše, za čím se tak pachtil a honil v pomíjivých dnech svého žití. I když je hořká a zůstane hořká, pro nás je to také brána k životu.

Na to, kolik bylo o manželství napsáno stohů moudrých knih, je v tomhle ohledu samotná Bible poněkud skoupá na slovo. Přesto, nebo možná právě proto bych ji chtěl doporučit vaší pozornosti. Jde totiž o naprosté základy – základní povinnosti, které se nevyplácí zanedbat, a základní potřeby, jež je třeba naplnit.

“V církvi je to jako v rodině,” říká nám v tomto oddíle Pán Ježíš. A i když nevím, jak přesně to vypadalo v té vaší, přesto bych se divil, kdybyste třeba svého nejstaršího bráchu oslovovali: “Můj mistře, vzácný učiteli, (svatý) otče.” Je to tak správně. Koneckonců, i když vás budou titulovat jako “Generální manažerku úklidu”, stejně odedřete práci zcela obyčejné uklízečky – a dostanete její odměnu.

Chtěli byste mít "osvícený vnitřní zrak"? "Rozumět všem tajemstvím a obsáhnout všechno poznání," jak tuhle psal apoštol Pavel? Nu, tak to vám bohužel nepomůžu. Takhle bombastické věci nám tady Bible rozhodně neslibuje. Ale stejně je lepší aspoň něco vidět, než být dočista slepý – a pro duchovní zrak srdce to možná platí ještě víc než pro ten tělesný. Zvlášť když se stmívá.

Oheň a led. Slova a činy. Láska a nenávist. Apoštol Jan nás opakovaně vybízí, abychom se navzájem milovali – ale zároveň je mu jasné, že mnohem snáz nenávidíme nebo milujeme způsobem "buď s Bohem a měj se dobře" (a hlavně nečekej, že pro to něco udělám). Takže se podíváme, co na tom Bohu tolik vadí, kde vzít inspiraci k opravdové lásce a proč je to vlastně tak důležité.

"Pelištejci vzali Boží schránu." Izrael se nachází v hluboké krizi, národní i duchovní, vždyť něco takového se ještě nikdy nestalo! Jak k tomu došlo? Co se stalo? Proč? Leckoho však možná trápily i jiné otázky. Co dál? Jak vůbec obstojíme? Bude se Bůh už hněvat navždy? Na to všechno se společně podíváme a zkusíme si přitom odpovědět ještě na jednu důležitou otázku: Co se z jejich prastarých příběhů můžeme naučit my dnes.