Dali byste si kašičku, nebo stejk? Mlíčko, nebo kofolu? Potřebujete, aby vám někdo pořád dokola opakoval, že vás Ježíš miluje a všechno vám odpustil, nebo už skousnete a dokážete rozžvýkat i nějakou tužší stravu? Podotýkám, že ve svém vlastním zájmu: máte-li v lese či v životě nosit těžká břemena, kašičková strava prostě a jednoduše dospělému nestačí. A zůstat věčným dítětem možná zní lákavě, jenže ve skutečnosti vůbec není o co stát.

Ježíš není někdo, kdo sedí daleko na nebi a jen sleduje, co děláme – On ví přesně, jaké to je být slabý, pokoušený a zraněný, protože to všechno sám zažil. A právě proto nás zve, abychom k Němu přicházeli bez strachu, i když jsme na dně – rozumí nám a je připraven pomoci. Tento oddíl z listu Židům nám připomene, že Kristova oběť nám otevírá cestu k milosti, síle a naději, kterou tolik potřebujeme.

Život víry vyžaduje vytrvalost a důvěru v Boha. List Židům varuje před zatvrzelým srdcem a nevěrou, která Izraelcům zabránila vstoupit do Božího odpočinutí. Máme se poučit z jejich příběhu a držet se Krista. Jak odolat pokušení odpadnout? Jak nechat Boží Slovo proměnit naše srdce? Připojte se k zamyšlení a nechte se povzbudit k věrnosti až do konce.

Co je na Ježíši tak výjimečného? On je člověk i Bůh zároveň, vyhání démony, uzdravuje nemocné, odpouští hříchy, dává lásku a naději, dává věčný život.