Závěr listu Římanům oslavuje Boha, který zjevuje své dříve skryté tajemství – evangelium o Kristu. Pavel ukazuje, že Boží plán spásy byl po věky zahalen, ale nyní je zjeven všem národům k poslušnosti víry. Proč Bůh neodhalil svůj záměr dříve? Jak na toto zjevení odpovíme? Budeme přemýšlet o tom, jak nás Bůh upevňuje ve víře a jak máme reagovat na jeho slovo.

Přijměte toho nebo onoho hosta (ještěže už ve starověku existovaly recenze), tamti vás pozdravují, na tyhlety si dejte pozor." Jak stíhat mít otevřenou náruč a zároveň v církvi uchránit to nejdůležitější? A co to vlastně je? Více se dozvíte tuto neděli ráno.

Víra a naděje jdou ruku v ruce – víra se opírá o Boží zaslíbení, naděje nás vede k radosti a pokoji. Apoštol Pavel ukazuje, že Kristus naplnil zaslíbení Izraele a otevřel cestu pohanům, aby všichni mohli zakoušet Boží milost. Jak v našem životě působí víra a jak naděje? Přijměme Boží výzvu k životu naplněnému radostí a pokojem.

Jak budovat vztahy tam, kde nás rozdělují naše povahy, zkušenosti a kultura z které vycházíme? Společenství církve je specifickým místem, kde Bůh dává k sobě lidi, kteří by se pro svoji rozdílnost sami od sebe nespojovali. Bůh z nás však udělal duchovní sourozence a to přináší svoji dynamiku a nároky.

Jak může tvoje víra skutečně něco změnit? Pavel mluví o tom, že opravdová změna začíná láskou – k lidem kolem nás i k Bohu. Ukazuje nám, jak odložit věci, které nás stahují dolů, a žít tak, aby to mělo smysl. Je čas probudit se a začít svítit, protože Kristův příchod je blízko.

Jak by měl křesťan nahlížet na autority a podřízenost státní moci? Text z Římanům 13,1-7 nám nabízí jedinečný pohled na Boží ustanovení autorit. Křesťanský život pod Boží vládou zahrnuje nejen svobodu v Kristu, ale také zodpovědnost být svědomitými občany. Místo abychom se bouřili proti vedení, máme své vedoucí ctít jako Boží služebníky, modlit se za ně a podřizovat se jim pro naše dobro a Boží slávu.

Osobní vírou v Ježíš Krista se stáváme součástí společenství. Součástí ohromného společenství církve, kde i když jsme každý jiný a máme jiné obdarování, patříme k sobě. Ale jak konkrétně by měla vypadat naše společná služba?

„A jestliže ne, což tady Pavel píše – co to znamená? Co to znamená pro svět, pro nás pro Boží plán záchrany? Co to znamená pro Izrael? Co to znamená pro nás – církev a tělo Kristovo? Jsou snad v Božích očích před Izraelem skutky, které má vykonat pro Jeho jméno a my jako církev se toho nebudeme účastnit? Jaká má být naše role, jako křesťanů, ve vztahu k Izraeli?“

Naplnění života není třeba hledat jinak a jinde než v Ježíši Kristu: ani v pocitech, meditacích, jiných náboženstvích, ani v pocitu moci, úspěchu a bohatství. Bůh neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?

Život z moci Božího Ducha: Je takový život pouhým snem nebo je to dosažitelná realita?

V Římanům 7 nás Pavel provází vnitřním zápasem, který známe všichni – napětím mezi touhou konat dobro a skutečností, že opakovaně padáme. „Nečiním dobro, které chci, ale zlo, které nechci,“ vyjadřuje tuto bolestně známou zkušenost. Vrcholí otázkou: „Kdo mě z pout mých vysvobodí?“ Tato kapitola nám připomíná, že zákon odhaluje naše hříchy, ale osvobodit nás nemůže. Potřebujeme Krista, který nám přináší naději, že nejsme ponecháni sami sobě, ale jsme v jeho rukou osvobozeni k novému životu v Duchu.

Vyznáváme, že jsme ve křtu byli pohřbeni spolu s Kristem. Věříme, že jednou s Ním budeme sjednoceni i při zmrtvýchvstání. Minulost a budoucnost. Ale co mezitím? Jak prakticky být" mrtví hříchu"? A je to úplně to hlavní, na co se máme soustředit?

Apoštol Pavel v Římanům 5,1-11 mluví o radosti, kterou můžeme zažívat, když jsme ospravedlněni vírou. Mluví o tom, že se můžeme chlubit Bohem – radovat se z toho, co pro nás udělal. Kristus za nás zemřel, i když jsme si to nezasloužili, a díky němu jsme smířeni s Bohem. Ta radost není jen nějaký pocit, ale hluboká jistota, že Bůh je s námi a pro nás, a to nám dává sílu i radost, kterou můžeme sdílet s ostatními.

Na den díkůvzdání se společně zamyslíme nad poselstvím 4. kapitoly listu Římanům, kde Pavlův příklad Abrahama odhaluje, jak Boží zaslíbení a věrnost posilují naši víru a dávají nám hluboké důvody k vděčnosti.

Co nic nestojí, za nic nestojí. To je rčení, které nás provází našimi životy. A jak je to tedy s naším ospravedlněním zadarmo? Co tím apoštol Pavel myslí? Jaký dopad do našich životů má tato velkolepá Boží nabídka?

Na začátku dopisu římské církvi slyšíme Pavlovo pozoruhodné prohlášení o evangeliu, které kázal. Pavel byl odvážný ve sdílení dobré zprávy, kterou měl tak rád. Ona má moc zachránit kohokoli, bez ohledu na rasu, etnicitu nebo kulturu. Opravdu každý může prožít zachraňující moc evangelia skrze důvěru v Ježíše Krista.

Začínáme novou sérii kázání na základě listu Římanům, který představuje klíčový text apoštola Pavla pro pochopení teologických základů křesťanské víry. V dnešním úvodu budeme hovořit o významu vděčnosti za evangelium a připomeneme si, jak zásadní je sdílení duchovních darů a služba druhým pro budování a upevňování vztahů v církvi.