Často idylicky zobrazovaný Ježíš drsně vyhnal obchodníky z nádvoří chrámu v Jeruzalémě. Proč to udělal? Co to znamená pro naše tělo, které je chrámem Božího Ducha? Jak můžeme chránit naše tělo a srdce, aby z nich nebylo “doupě lupičů”, ale “dům modlitby”?

Když dáváme dárky, doufáme, že jimi zlepšíme život obdarovaných nebo jim dokonce pomohou změnit svět k lepšímu. V podobenství o deseti hřivnách Ježíš svým následovníkům vyprávěl o králi, jehož dary byly také určeny k užitku, ne ke hromadění. Boží dar dobré zprávy o spasení, který jsme dostali při přijetí do jeho království, je určen k investování. Jak využíváme jeho dar evangelia?

Budeme mluvit o velmi bohatém člověku, jménem Zacheus. I když by se mohlo zdát, že měl všechno, toužil po setkání s Pánem Ježíšem. Tohle setkání proběhlo a proměnilo jeho život, ale neobešlo se to bez překážek, které musel zdolat. Takové setkání probíhá i v dnešní době a je nabízeno i tobě.

V dnešním úryvku z Lukášova evangelia nám Ježíš připomíná, že Bůh vždy přijímal pokorné a vzdoroval pyšným. Abychom zdědili věčný život, musíme se mu bezvýhradně odevzdat, protože jen skrze Boha je vstup do jeho království vůbec možný.

Srovnávání se s druhými je pro nás stejně přirozené jako snaha o to, abychom před ostatními vypadali co nejlépe. Obstojí ale tento postoj před Bohem? Ježíš v podobenství o farizeovi a celníkovi rozbíjí naše zažité představy a ukazuje nám, jak moc mu záleží na milosrdenství. Přesto můžeme zůstat duchovně slepí a nosit v hlavě seznam “nejsem jako ti ostatní”. Bůh ale pyšným sráží hřebínek a povyšuje ty, kteří se před ním pokoří.

Bible nás učí, že naše kroky jsou řízeny Bohem a že dějiny směřují k jasnému cíli. Co Ježíš říkal o svém druhém příchodu? Den Ježíše Krista bude nepředvídatelný, nepřehlédnutelný, nevyhnutelný a pro ty, kdo nejsou připraveni, katastrofální. Jsme připraveni na Jeho návrat?

Chtěli byste zažít velké Boží vysvobození? Uzdravení z těžké nemoci? Vysvobození ze svízelné situace? Malomocným z našeho příběhu se to skutečně přihodilo. Jenže on se předně týká něčeho jiného: Toho, co se bude dít potom. Potom, co vás vytáhnou ze studny, co konečně vybloudíte ven z lesa, co nemoc zmizí a vy můžete zpátky k rodině. I na tom totiž docela dost záleží.

Vtělený Bůh Ježíš učil své učedníky skrze otázky. Celou řadu otázek nám dává i text ze začátku 17. kapitoly Lukášova evangelia. Dovolme Duchu svatému, aby nám otevřel vnitřní zrak pro zkoumání naší cesty víry před Bohem.

Ježíš často varoval před realitou pokušení v tomto světě, ale zároveň dal svým učedníkům obtížný příkaz: "Dávejte pozor i na sebe." Jedině, když budeme bdít sami nad sebou, můžeme díky Boží milosti pomáhat i druhým.

Lidé, kterým tady na zemi nic nechybí, nemyslí moc na to, co bude po smrti. Někdy jsou v tom až arogantně pohrdaví. Ježíš říká, že budou plakat, ale uz bude pozde. Mají vůbec nějakou šanci? Jistě. Pán Bůh vyložil karty na stůl zavčas, pro mě i pro tebe. Chce to ale... (více v kázání v neděli 5. května).

Tuto neděli nás čeká složité a bolavé téma, a popravdě, Ježíš nám to vůbec neulehčuje. Když si totiž jeho odpověď na otázku: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ vyslechli jeho učedníci, přišlo jim na první pohled lepší vůbec do chomoutu nelézt. Museli s ní zápasit. Je tedy dost pravděpodobné, že zápasit budeme i my.

Špatný člověk dobrým příkladem (aneb příběh o darebácích)

Podobenství o marnotratném synu si často představujeme jako příběh o vzpurném mladíkovi, který promrhá své dědictví a vrátí se do milující náruče svého otce. Dnes zaměříme naši pozornost na často přehlíženého staršího bratra. Stěžoval si na nespravedlnost z otcovy strany. Ale i starší bratr potřeboval Otcovu zachraňující milost – stejně jako my.

V podobenství o marnotratném synovi vidíme obraz Boží lásky ke ztraceným: když se syn po své vzpouře vrací domů, otec ho přivítá s otevřenou náručí. Stejně jako otec marnotratného syna je i Bůh milostivý a vítá doma všechny, kdo se odvrátí od svého hříchu.

Ježíš měl kolem sebe rostoucí zástupy. Neměl ale radost z pouhé zvědavosti. Šlo mu o opravdovou oddanost. Obrátil se ke svým následovníkům a s mrazivou otevřeností mluvil o rozdílu mezi tím, když je člověk divákem, nebo učedníkem…

Co děláme, když ztratíme něco cenného? Podobenství o ztracené ovci a ztracené minci nás seznamují s pastýřem a ženou, kteří vše odloží, dokud nenajdou to, co ztratili. Je to krásný obraz Boží lásky hledající ztracené hříšníky. Co nás chtěl Ježíš naučit o našem následování Boha a k čemu nás může dnešní text povzbudit?

Jak člověk reaguje, když se nedaří? Když něco chce, touží, usiluje, namáhá se – a narazí na nezájem až odpor, který přes všechnu snahu není schopen prolomit. Proč se na to ptám? Protože i pár slov v takové situaci vám leckdy o člověku hodně prozradí, o jeho srdci, pohnutkách, síle i charakteru. Pojďme se tedy podívat, co zjistíme o Božím srdci, když se do takové situace dostane On.

Poté, co Ježíš mluvil o pokání, položil někdo ze zástupu otázku: "Opravdu bude spaseno jen málo lidí?" Ježíšova odpověď – že jednoho dne se dveře do nebe zavřou a ti, kdo ho nepoznali, nebudou vpuštěni na věčnost s ním – je jednou z nejmrazivějších v celém Písmu. Zamysleme se spolu nad Ježíšovou odpovědí a připravme se na Advent.

Jaké je Boží království? A jak se každý z nás může na tomto království podílet? Navzdory zdánlivě malým předpokladům není Kristova proměňující moc v našem světě nijak omezena.

Když Ježíš v sobotu uzdravil zmrzačenou ženu, poskytl krásný – a kontroverzní – pohled na podstatu Božího "království". Ježíšův obdivuhodný čin lásky nám ukazuje jeho zájem o každého, kdekoliv, kdykoliv.

Když skupinu Galilejců postihla tragédie, někteří se zeptali Ježíše, zda se jim takové neštěstí přihodilo proto, že byli horší hříšníci. Odpověděl, že ne, ale pokračoval ve vysvětlování, že všichni lidé musí činit pokání ze svých hříchů, jinak zahynou. Bez pokání budeme všichni čelit spravedlivému Božímu soudu. Nepromarněme jeho milosrdnou trpělivost vůči nám a raději čiňme pokání, dokud je ještě čas.

Proč Ježíš řekl svým učedníkům, že přišel, aby na zemi přinesl rozdělení? Když Ježíš proměňuje náš život, často se zdá být vzhůru nohama, a to i našim nejbližším. Rozdělení sice není cílem křesťanství, ale může být jeho vedlejším produktem, protože evangelium radikálně mění naši oddanost.

Sečti dary, je tu díkůvzdání.

Každý z nás se setká s Bohem. Dřív nebo později. Jsme připraveni? V dnešním podobenství nám Ježíš připomíná potřebu i způsob ke správné přípravě na jeho druhý příchod.

Mnoho křesťanů odvádí od Kristova království bohatství nebo starosti, jako v Ježíšově podobenství o bohatém muži. Sebestřednost může pohltit každého. I když se necítíme bohatí, můžeme propadnout chamtivosti, a přitom si neuvědomovat krátkost našich dnů.

Opravdové, odvážné následování Krista: To je aktuální poselství Ježíše Krista i pro dnešek. Ježíš své následovníky vybízí, aby se vyvarovali pokrytectví, důvěřovali Bohu, když jsou pronásledováni, a nikdy se nedopustili neodpustitelného hříchu přičítáním působení Ducha svatého ďáblu. Docela odvážná témata, nemyslíte?

Když bylo třeba, Ježíš nechodil kolem horké kaše. Dnes se podíváme na jeho tři výtky na adresu učitelů zákona: zatěžovali lid zbytečnými pravidly, podíleli se na pronásledování proroků svými otci a žalostně odváděli lid od pravého klíče k Písmu, od Krista. I my bychom se měli cvičit v sebezkoumání, abychom byli opatrní a nesváděli ostatní na scestí.

Jakmile jednou uslyšíme evangelium, nemůžeme zůstat duchovně stát na místě: buď se přiblížíme Kristu nebo se od něj vzdálíme. Dokud nám Duch svatý neotevře oči, žijeme v temnotě a nevidíme světlo.

Je jen málo duchovních disciplín, které by byly obtížnější, a přesto tak nezbytné, jako je modlitba. Ježíš říká jasně: nikdy se nepřestávejte modlit! Náš Otec z nás má radost a chce se o nás starat. To ovšem není paušální příslib...

I když křesťanům hřích už nevládne, stále zůstává v našich životech. Každodenní pokání je proto nezbytné. Odpuštění není pocit, ale slib, že zapomeneme na křivdy, které jsme zažili. Ačkoli hřích má vždy nějaké následky, ti, kdo jsou milující a moudří, budou usilovat o smíření.

Můžeme nedůvěřovat Božímu zaopatření tím, že se staneme chamtivými a budeme očekávat víc, nebo tím, že se budeme přetěžovat, abychom se zaopatřili. Náš nebeský Otec ví, co je pro nás nejlepší, a zajímá se o naše potřeby. Díky tomu můžeme pilně pracovat, žít v bezpečí a být spokojeni v Boží dokonalé péči.

Každý věřící je občanem Božího království. Proč se ale modlíme "Přijď království tvé", jak nám to ukázal Ježíš? Když vyslovujeme tuto známou frázi, modlíme se za růst Božího království skrze obrácení. Žádáme, aby se Bůh stal jedinou autoritou našich životů, a s jistou nadějí očekáváme dovršení jeho vlády při jeho návratu.

Jsme-li Boží děti, snažíme se oslavovat Boží jméno ve všem, co děláme. Co ale znamená jeho jméno „posvěcovat“? Přijďte se zamýšlet nad další částí modlitby našeho Pána, Ježíše Krista.

Jak neuvěřitelně radikální je Ježíšovo učení v oslovení Boha jako „Otce“! Dnes začneme minisérii o modlitbě, ve které nás Kristus v prvé řadě vede k důvěře v Boha. Přijďte přijmout výzvu ke zdravým modlitebním návykům.

Dnešní příběh Marie a Marty ukazuje, že Marta měla špatné priority. Marie seděla u Kristových nohou a pozorně mu naslouchala. Ježíš Marii neopravoval za její činy, ale postoj. Jak moc je výkon důležitý pro nás?

V Bibli se píše, že radostné srdce prospívá jako lék. Z čeho se můžeme radovat, když sami prožíváme trápení a vidíme ho všude okolo? Je vůbec možné mít radost, která vytrvá? Bůh ví, že radost je důležitou součástí života a dal nám možnost mít pravou radost, která nezanikne, a pravý poklad, který je vzácnější nadevše. Zveme Vás tuhle neděli k objevování této radosti a pokladu.

Ježíš kromě svých 12 nejbližších učedníků vysílá i další lidi ochotné šířit Boží království po celé zemi. V 10. kapitole najdeme povolání skupiny 70 učedníků, kteří mají jít do různých měst. Na cestu dostávají varování a několik zvláštních pravidel. Na bohoslužbě mládeže se zamyslíme nad tím, jaká pravidla to byla a s jakými principy máme kráčet na cestě s Ježíšem dnes.

Následování Krista je spojeno s velkými nároky. V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem, ale odmítli ho následovat kvůli jiným prioritám. Opravdové učednictví však neponechává žádný prostor pro výmluvy, kompromisy nebo polovičatost. Je velmi nebezpečné odkládat odpověď na Ježíšovu výzvu, protože nikdy nevíme, kdy budeme mít příležitost ji znovu slyšet.

Co popřát na novou cestu našim dnešním křtěncům (a vlastně každému, kdo chce následovat Krista)? I v tom nám je Ježíš příkladem při vyslání svých učedníků. Na něm se učíme, že nic hmotného nemůže nahradit ztrátu naší duše; skutečná radost znamená vzdát se toho, co nám tento svět nabízí. Jako Ježíšovi učedníci musíme být připraveni sdílet se světem "chléb života" a být ochotni pro něj žít i zemřít.

Co mají společného Den sousedů (dnes v Lužánkách v 10 h), svátek letnic, a příběh muže, co bydlel v hrobě? Přijďte si poslechnout do parku. :-)

Kde je naše víra, když do našeho života přijdou bouře? Zamysleme se nad lekcí, kterou Ježíš udělil svým učedníkům na rozbouřeném moři. Možná v nás tento příběh vzbudí stejnou otázku, jakou si kladli tehdejší „spolucestující“...

Možná si to ani neuvědomujeme, ale světlo je neoddělitelnou součástí našich životů. Ve tmě jej využíváme k tomu, abychom viděli, co děláme, nebo kam jdeme. Bible mluví o světle na mnoha místech a velice prakticky. Např. že světlo patří na svícen a né pod nádobu. Jasná a logická myšlenka, kterou když přeneseme do života člověka, ukrývá v sobě hluboké poznání. Máš světlo ve svém životě, které jasně svítí a osvětluje Tvůj život?

Boží požehnání je velice důležité pro život člověka. Je základem prožívání skutečně hluboké radosti. Takovou radost zažili učedníci v momentě, kdy Pán Ježíš od nich odcházel. No to co jim ještě předtím řekl, proměnilo jejich mysl i srdce. Přidejte se a společně se podívejme na poslední slova Pána Ježíše na samém konci Lukášova evangelia.

Možná podobně jako učedníci Ježíše hledáme smysl v Božích záměrech. Ježíš je po svém vzkříšení zbavil strachu. Jaké povzbuzení má evangelista Lukáš pro nás?

V životě se nám zdá mnoho věcí důležitých. Nezbytné je ale jenom jedno – poznat Boha. Chceme skutečně poznat Ježíše?