Svědectví

Rafička teploměru stoupala...

Dne . Uveřejněno v Svědectví.

Bylo to někdy kolem roku 2005. Vraceli jsme se s dětmi na konci prázdnin z Vysočiny naším starým Formanem. Nejmladší syn asi roční, hrozné vedro. Auto nabalené po střechu a na střeše kola.

Těsně před Kuřimí se vytvořila taková zácpa, že jsme museli zastavit. Koukám na palubní desku. Teploměr byl nad stovkou A dál stoupal. První myšlenka: vztek. „Proč zrovna teď?“ Ale hned vzápětí druhá: „Pane Bože, díky, že nám funguje teploměr.“

Odstavili jsme auto u krajnice a děti strčili do stínu pod stromy. Pak jsem otevřel kapotu, abych nechal motor zchladnout. K mému překvapení pod kapotou ze zteřelé hadičky stříkal benzín přímo na rozpálený motor. „Pane Bože, díky nejen za teploměr, ale i za tuto zácpu!“ (V tu chvíli bylo už vlastně po ní. Auta se rozjela, ani jsme nevěděli, jak.)

Zajímavé je, že Pán Bůh způsobil zácpu přesně v místě, odkud stačilo auto jen roztlačit tak, aby pak samospádem dojelo až skoro před autoservis Škoda. Servisáci jen kroutili hlavou, jak je možné, že auto nezačalo hořet. Na počkání nám vyměnili hadičku a jelo se dál.

Dodnes na to s vděčností vzpomínám a vím, že „všecko napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha…“ (Římanům 8:28)

Zdenek P.