Svědectví

Abych dostala výplatu...

Dne . Uveřejněno v Svědectví.

Tehdy jsem ještě věřila-nevěřila, prostě jsem hledala cestu...

Pracovala jsem velmi krátce v pojišťovně a mou povinností, abych dostala výplatu, bylo přinést měsíčně minimálně dvě zaplacené životní smlouvy v celkové hodnotě 24.000,- Kč. Jako samoživitelka s dcerou, studující na soukromé střední škole, jsem si nemohla dovolit tento úkol nesplnit. Práce jsem měla rozpracované dost, jednu smlouvu na 6.000,- Kč jsem měla připravenou, ale stále mi chyběla ta druhá na 18.000,- Kč. A jak to tak chodí, když vše závisí na lidech, tak se občas stává, že plány nejsou shodné se skutečností...

Byl poslední den, kdy bylo nutné do 16.00 hodin mít veškerou produkci zaplacenou a odevzdanou v Hodoníně na centrále. Byl to pátek a já jsem ještě ke všemu měla službu v kanceláři, odkud jsem do 15.00 hodin nesměla odejít. A jak se blížilo poledne, byla jsem čím dál zoufalejší. Kdybych nedostala výplatu, nezaplatila bych mimo jiné nájem a majitel by nás nemilosrdně vystěhoval na ulici. Nedovedla jsem si vůbec představit, co bude dál. Nevím jak se to stalo, ale v té úplně nejhorší chvíli jsem padla na kolena a se sepjatýma rukama jsem začala prosit Boha o pomoc. S pláčem jsem mu sdělila všechny své obavy a strach. A potom se začaly dít věci, které jsem si tehdy dlouho nedokázala vysvětlit...

...Přišlo veliké zklidnění, ale než jsem si to stačila uvědomit, někdo zaklepal na dveře kanceláře. Ještě s  očima plnýma slz jsem je otevřela a v nich stál mladý pár s kočárkem. Vymluvila jsem se na bolest zubů (nic jiného mne nenapadlo abych omluvila svůj uplakaný obličej) a pozvala je dál. Mladá paní mi hned sdělila, že si vybrali naši pojišťovnu a že by partner chtěl spořit peníze. Byla jsem jako ve snách.  Uzavřeli jsme smlouvu na sumu 18.000,- Kč (právě na tu částku, která mi chyběla!) a protože jsem potřebovala mít ke smlouvě ještě kopii ústřižku o zaplacení, dali mi peníze na ruku a odešli. Hned jsem se sbalila, běžela jsem na poštu, složenku zaplatila, sedla do auta a v 15.45 jsem vše odevzdala v Hodoníně...

Bůh je opravdu tak dobrý, že my sami si to ani v největších snech nedovedeme představit. A takovýchto zázraků má pro nás připravenou celou hromadu, jen Mu nepřestat věřit a děkovat.

Zora M.